„Komu seberete miliardy na zbrojení? Učitelkám?“ Kovářová odmítá mlčet o dění v Senátu

13.10.2025 4:46 | Reportáž

„Krize je na spadnutí, lidé chudnou, ale většinu senátorů a poslanců šetření nezajímá. V době takového deficitu je nezbytné se velmi kriticky podívat na to, na co máme a na co nemáme, a ne být například členem 950 mezinárodních organizací včetně ochrany kytovců, kam posíláme miliony ročně, přestože nemáme ani moře,“ alarmuje Daniela Kovářová, nezávislá senátorka.

„Komu seberete miliardy na zbrojení? Učitelkám?“ Kovářová odmítá mlčet o dění v Senátu
Foto: Jane Frank
Popisek: Senátorka Daniela Kovářová při křtu své knihy Normální Daniela 3. Kniha je sborníkem jejích blogů, příspěvků a zamyšlení.
„Milá paní Kovářová, zdvořile prosím, už konečně umřete a přestaňte otravovat svým homofobním chováním slušné lidi (…) Myslíš si, že když máš kundu, tak jsi hvězda a nad Tebe není, co?“ Tuto výhrůžku, která je jen jednou z mnoha, si nezávislá senátorka Daniela Kovářová prosadila otisknout na zadní obálku své knihy Normální Daniela – 3 díl. Kniha v těchto dnech vychází a na autogramiádě v pražské kavárně tak její autorka poděkovala  nakladatelství Leges, které knihu, jež je sborníkem jejích blogů a příspěvků, zajímavých postřehů a zamyšlení, vydalo, protože jak říká – jiná vydavatelství ji kvůli jejím politickým názorům odmítla.

Anketa

Je pro vás Filip Turek přijatelný jako ministr zahraničí?

84%
16%
hlasovalo: 32 lidí
 
„Na zadní straně obálky je tento nehezký dopis. Když vám někdo napíše něco takového, tak se vás to dotkne víc než deset pochval,“ povzdychla si senátorka. „Nakladatelství mne velmi jemně přemlouvalo, abych ten škaredý dopis na zadní stranu nedala, ale když jsem si stála za svým, nechali ho tam. Chtěla jsem ukázat, jaká je situace a čemu musím čelit. Snažím se reagovat na každý dopis a výzvu. Mám to o to těžší, že jsem nezávislá senátorka. Musela jsem nejprve sesbírat podpisy svých sousedů, abych mohla vůbec kandidovat, a nejsem zařazena v žádném stranickém klubu. Nemám finanční podporu, logistickou, personální. Jsem ráda, že hlas normálnosti se prosazuje čím dál víc – co slyším na ulicích a v hospodách či na poutích. To, jak se v posledních letech jakým způsobem prosazoval mainstreamový názor a byly trestány názory lidí než těch, které zaznívají ve veřejnoprávních médiích. Když jsem vstupovala do Senátu, tak jsem měla pocit, že za mě tam nikdo nemluví. Dnes je situace lepší, i třetina až polovina senátorů mě už dnes podpoří. Už nemám pocit, že jsem tak osamocená jako v začátcích.“
 
Nechceme být v EU za narušitele, tak kýváme a doufáme, že Maďarsko a Slovensko to zarazí
 
Daniela Kovářová působí v senátním ústavně-právním výboru a ve stálé komisi pro ústavu a parlamentní procedury. Snaží se rozebírat špatné zákony a regulace a vysvětluje, jak přejímání regulací z Evropské unie vypadá.
„Mainstreamový názor v Senátu na cokoliv přicházejícího z unie zní – ‚vždyť to musíme přijmout, když to schválila EU‘. Často ta situace vypadá tak, že přijde ministr nebo náměstek, který vyjednává Evropské unii nějakou regulaci. Třeba pokus, aby všichni vozíčkáři v celé EU měli jednotné průkazky, protože to je to hlavní, co hýbe touto společností. A naše vláda si stanoví takzvanou českou pozici pro dané vyjednávání a ta pozice obvykle vypadá takto: ‚Česká republika vítá tuto iniciativu od EU, nicméně upozorňuje, že by mohla jít proti zájmu občanů a skupin obyvatel, podnikatelů a podobně,“ popisuje senátorka. 
 
 
„Já jdu kuloárně k tomu ministrovi nebo náměstkovi a říkám mu – vždyť je to úplná kravina, kolik to bude stát, ty jednotné průkazky nebo sjednocení daní nebo jiná hloupost, kterou vám vysypu z rukávu – třeba jednotný způsob, jakým mají baštit psi a kočky. To také EU chtěla regulovat. A ten vyjednavač mi říká: My nechceme být za ty narušitele, tak my řekneme ano a pak čekáme, co řekne Maďarsko a Slovensko. A když oni řeknou, že ne, tak se k nim pak statečně přidáme. Já bych si moc přála, aby naši budoucí zástupci ve všech orgánech byli stateční a řekli – nedáme, neodsouhlasíme, nepodpoříme. A pak teprve začali vyjednávat. Protože ten, kdo se té regulaci nepostaví, tak ten pak nic nedostane a nevybojuje,“ vysvětluje Daniela Kovářová. 
 
„Pravidelně také jezdím po svém senátním obvodě, což je venkovský obvod, většinou jižní Plzeňsko a podobně. Tam vidím růst cen, ten to registruji a vidím mnohem méně lidí v obchodech i v hospodách. A vidím taky, že se zavírají obchody,“ popisuje. 
 
„To znamená, že spotřebitelé se chovají skoro vždycky ekonomicky a je vidět, že jsou na tom lidé hůř a hůř, že přichází krize. Lidé mají hluboko do kapsy a připadá mi paradoxní, že vláda a zákonodárný sbor, sněmovna i Senát, se vůbec nesnaží šetřit,“ nechápe senátorka.
 
„Já bych si myslela, že je to podobné jako v rodině. V okamžiku, kdy jste v deficitu, tak uděláte velmi kritickou prohlídku všech výdajů a začnete škrtat. Ale my jsme za celé ty tři roky, co jsem v Senátě, zrušili jen jeden jediný úřad, a to vlastně byla jen taková Potěmkinova vesnice. Převáděli jsme rejstřík trestů, organizaci přímo řízenou Ministerstvem spravedlnosti přímo pod Ministerstvo spravedlnosti. Takže se ušetřilo všehovšudy pět tabulkových míst na ekonomickém vedení,“ vrtí hlavou při rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.
 
 
„Pravidelně se pokouším přesvědčit své kolegy, aby se podívali na ekonomickou stránku zákonů a abychom neschvalovali ty, které mají větší nároky na státní rozpočet, a abychom určitě neindexovali nebo nezvyšovali mandatorní výdaje. Ale většinou jsem umlácena pohrdáním z jejich strany. Pamatuji si, že asi před třemi měsíci jsem se pokusila navrhnout kritické usnesení vládě, aby jenom zvážila, jestli je třeba, abychom byli členy 950 mezinárodních institucí a platili členské příspěvky a vysílali tam referenty na konference do zahraničí. Podpořila mě jenom třetina senátorů a zbytek se mi vlastně vysmál, že není možno dneska škrtnout ani jeden z výdajů,“ líčí Daniela Kovářová.
 
Kromě EU, NATO, OSN, o kterých lidé většinou vědí, je to řada dalších, méně známých a často až bizarních institucí. „Řeknu konkrétní příklad, o kterém jsme rozhodovali. My jsme členem mezinárodní instituce na ochranu velkých kytovců. Přestože nemáme moře. Na ochranu velkých kytovců, velryb. To je mezinárodní organizace. Česká republika je tam členem. Platíme poplatky v řádu mnoha milionů. Máme referenty na životním prostředí, kteří se problémem členství zabývají a ochranou velryb. Já jsem doporučovala, aby jen vláda zvážila nezbytnost dalšího setrvání v té organizaci. Bylo mi řečeno, že kdo jiný než my má chránit velké kytovce. Což je usměvné, protože třeba Řecko členem té mezinárodní instituce není,“ nechápe Kovářová.
 
Musíme mít tolik úřadů a úředníků? Proč nemůžeme šetřit? A proč to nikoho nezajímá?
 
„Přitom být členem 950 organizací znamená 950krát většinou každoroční členský poplatek plus ještě platit lidi, kteří se o spolupráci s danou organizací starají. Já si to vůbec nedovedu představit, co dělají. A k čemu je pro daňového poplatníka ze Spáleného Poříčí důležité, aby nějaký referent jezdil do Kjótó na konferenci třikrát ročně.
 
Myslím si, že je třeba se v dnešní době deficitu velmi kriticky podívat na to, na co máme a na co nemáme. A tak jako v rodině, kde jsou dluhy, tak si musíme říct, co je naprosto nezbytně nutné k fungování státu. To je třeba bezpečnost, obrana, soudy, zdravotnictví, školství a podobně. A pak si musíme říct, na co prostě nemáme.
 
Kdybychom byli Bahrain a měli ropná naleziště, tak si asi můžeme dovolit financovat kdeco. Ale nejsme, tak si musíme říct, že něco je věcí prvotního jasného zájmu, toho největšího. A ty zbylé věci prostě musíme pustit,“ alarmuje senátorka.
 
 
„Takže můj návrh je podívat se kriticky, jestli musíme mít tolik úřadů, jestli musíme mít tolik úředníků, jestli musíme mít tolik centrálních ústavů, jestli musíme podporovat tolik institucí. Dospěli bychom k závěru, že určitě ne. 
Jestli musíme například vydávat takové obrovské miliardy na sport, jestli není lepší, když každý zájemce o sport si tu vstupenku zaplatí sám. Jestli musíme dotovat provoz tolika divadel, protože praktický efekt toho, že dáme tam 10 milionů, tam 45 milionů do divadla, není v tom, že by to divadlo hrálo lepší a kvalitnější kulturu. Ale v tom, že ten, kdo je schopen si koupit lístek, tak ten lístek ho stojí 400 korun, a ne třeba 1 500 nebo 3 000. A já si myslím, že to, co je otázka zájmová každého člověka, tak na to stát nemá přispívat, protože ve skutečnosti ten můj volič ze Spáleného Poříčí nebo z Horažďovic přispívá Pražákovi, který tady chodí do divadla a má levnější vstupenku.
 
To stát dělat nemá. Mohl by to dělat, pokud by byl velmi bohatý a měl by hospodářské přebytky. Ale strašné je to, že nejsme schopni nalézt finance na to, abychom zaplatili kuchařky nebo učitelky v mateřských školách, a pak dotujeme za obrovské peníze něco, co by jinak bylo schopné ekonomicky fungovat samo bez sebe i bez té dotace státu.
 
To jsou třeba některé sportovní aktivity anebo některé kulturní podniky. Anebo třeba i velryby, o které nechť se o ně starají přímořské státy. Ale určitě toto není možné za situace, kdy ten deficit na příští rok je plánovaný ještě vyšší, tak si to Česká republika nemůže dovolit,“ vysvětluje Daniela Kovářová.
 
Na otázku, jak a čím si vysvětluje, že její kolegové jsou k této problematice tak chladní, jen pokrčí rameny.
 
 
„Ze začátku jsem tomu moc nerozuměla, ale nejspíš tam hraje roli něco jako, to jsou cizí peníze, to nejsou naše, to jsou peníze vybrané od jakýchsi nejmenovaných daňových poplatníků, a tak není třeba je kontrolovat. Zatímco já si myslím, že vláda a zákonodárci mají každý výdaj velmi pečlivě sledovat. Druhé vysvětlení by bylo to, že mají představu, že když jednou podpoříme návrh jednoho kolegy v jedné oblasti, v jednom resortu, tak nejspíš příště podpoříme návrhy jiného kolegy v jiném resortu. Ale oni si neuvědomují, že mandatorní výdaje už dosáhly asi 88 % ze všech výdajů, to znamená, že celá politika, která se vede o tom, jestli investovat tam nebo tam, jestli víc podporovat obranu nebo dálnice, tak se vede jen o té maličké vrstvičce těch 12 %, které nám zůstanou. A pokud budeme všechno zvedat a všechno platit, pak můžeme celou politiku zrušit a pak bude úplně jedno, jaké strany budou mít jaké programy, protože všechno bude v zákoně zaindexováno, že vlastně máme poplatit všechno. A s tímhle přístupem já prostě nesouhlasím,“ vymezuje se senátorka.
 
 
„Je to příklad špatného hospodáře. Na nedávném plénu u nás zrovna vystupoval prezident Nejvyššího kontrolního úřadu se svou výroční zprávou. A tu si opravdu stojí za to přečíst. Je to zdrcující kritika financování a rozpočtové kázně všech ministerstev. Je to smutné, když čtete, jak se dotace rozdělují jenom pro dotace, jak se vůbec nekontroluje, co z té dotace má být proinvestováno, ale je důležité, aby ta firma, která ji dostane, ji dobře zúřadovala a žila z těch dotací, když vidíte, kolikrát se staví něco, co je naprosto neefektivní, kolik peněz se vydává jenom na administrativu a vůbec ne na efektivitu.
 
A to se můžeme podívat do úplně jakékoliv oblasti. Do digitalizace, do školství, kamkoliv. Tak vás vlastně jímá hrůza, že se my všichni zákonodárci hluboce nestydíme před daňovými poplatníky, protože my jim násilím sebereme část platu a s tou částí platu, místo abychom velmi transparentně a zodpovědně nakládali, tak ty peníze vyhazujeme do oblak. To je strašná představa,“ děsí se senátorka. 
 
 
Nikdo nedokáže odpovědět, kde sebereme navýšené výdaje na zbrojení
 
„Musím říct, že není moc kolegů, kteří by se tím takto stejně vážně zaobírali. A když jsem se ptala těch kolegů, kteří právě hodně lobbovali za ty velryby, slyšela jsem takové řeči jako – my musíme odevzdat planetu čistou a velryby uchránit pro naše děti. Tak jsem se ptala – dobře, když nechcete zrušit členství v té organizaci, tak z čeho chcete vzít na ty vaše věci, co chcete poplatit? A odpověď mých kolegů zněla – mně je to jedno, mě to nezajímá. Ta ekonomická stránka je prostě nezajímá. To je pro mě dost nepochopitelné. Je zajímá jenom, aby jejich návrh byl schválený, aby se prosadil, aby ta jejich aktivita se ocitla v zákoně.
Ale kde se na to vezme? Měla jsem takový nápad, že každý zákon, který chce víc peněz, tak by měl přinést i návrh, odkud se ty peníze na něj mají sebrat. Klasickým případem je teď ta debata o zvýšení výdajů na zbrojení,“ vysvětluje Daniela Kovářová. 
 
„Když se předpokládá, že v nějaké velmi dohledné době za pár let máme ze dvou procent zvednout ty výdaje na zbrojení na pět procent, tak já bych si řekla, tak dobře, tak mi řekněte, kde tedy ty peníze vezmete. Kde se ta chybějící tři procenta seberou? Seberou se těm učitelkám v mateřských školách nebo ze zdravotnictví? Nebudou se stavět a opravovat silnice, dálnice? Musíme to říct, protože když to neřekneme, tak je to vysoce pokrytecké a reálně to dopadne jen tak, že se zvednou ceny a zvýší se inflace. Jinak to dopadnout nemůže, protože ty peníze nám nikdo zadarmo nedá a z nebe nám nespadnou. Ale kolegové tak neuvažují nebo na to myslet nechtějí. Nemám pro to žádné vysvětlení,“ uzavírá. 
 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: Jane Frank

Ing. Kateřina Konečná byl položen dotaz

Volby

Dobrý den, před volbami jste avizovali, že vaši členové volebních komisí si budou zapisovat výsledky v okrsku a že pak ty jejich výsledky porovnáte s oficiálními výsledky. Platí to? Uděláte to?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Diskuse obsahuje 52 příspěvků Vstoupit do diskuse Tisknout

Další články z rubriky

„Komu seberete miliardy na zbrojení? Učitelkám?“ Kovářová odmítá mlčet o dění v Senátu

4:46 „Komu seberete miliardy na zbrojení? Učitelkám?“ Kovářová odmítá mlčet o dění v Senátu

„Krize je na spadnutí, lidé chudnou, ale většinu senátorů a poslanců šetření nezajímá. V době tako…