V létě 2023 rozhořčil celou zemi příběh z Plzně, ve kterém mladý muž z Ukrajiny pod záminkou procházky odvedl do lesa patnáctiletou dívku, se kterou se znal, tam jí svázal ruce, přelepil ústa a znásilnil ji. Pak jí za výhrůžek smrtí pořezal, načež dívka duchapřítomně začala předstírat smrt, čímž si nejspíš zachránila život. Ukrajinec jí zabalil do pytle, shodil ze srázu a odešel. Dívka si dokázala dojít pro pomoc a skončila v nemocnici.
Kauza, společně s podobným příběhem v Praze o pár dní později, vyvolala takovou vlnu rozhořčení, že kvůli ní Vít Rakušan svolal mimořádnou tiskovou konferenci v neděli v poledne, na které situaci popsal slovy, že „každý národ má určité procento hovad“ a varoval před kolektivní nenávistí proti Ukrajincům. Přítomný policejní prezident ujistil, že policie pozorně sleduje „projevy nenávisti“ na sociálních sítích.
O měsíc později ohromil národ další v českých podmínkách doposud těžko představitelný příběh násilí, v němž ukrajinský manžel řešil domácí spory tím, že ženu zmlátil, pak jí strčil do vaginy petardu a zapálil.
O rok později se dostal před soud třicetiletý muž z Plzně, který se o násilníkovi z lesa na Doubravce vyjádřil, že by měl být zastřelen. Již předtím za podobné výrazy padaly tresty ve formě pokut. Státní zástupce ve své řeči dokonce využil tehdy aktuální případ střelby na Donalda Trumpa a varoval, že když budeme na sítích tolerovat verbální násilí vůči Ukrajincům, jednou nějaký vyšinutý jedinec začne podobně střílet Ukrajince.
Soudkyně se ale tentokrát postavila proti, doposud zcela bezúhonného otce dvou dětí osvobodila. „Je třeba zmínit, že v Plzni obecně stoupá počet trestných činů spáchaných cizinci včetně osob ukrajinské národnosti, kdy se jedná ve velké míře o trestnou činnost násilného charakteru. V tomto pohledu nelze rozhodně město hodnotit jako bezpečné, což se projevuje nevolí občanů, která se bohužel ventiluje i na sociálních sítích,“ zaznělo v rozsudku samosoudkyně Lenky Prýcové.
Velmi podobné zhodnocení, jako místní soudkyně, přednesl v několika debatách i místní primátor z hnutí ANO Pavel Zazrycký.
Když primátor vystupoval v České televizi a dostal se k tématu kriminality Ukrajinců, byl poměrně nemilosrdně ustřihnut. Více potom řekl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.
„Dlouhodobé problémy působí agenturní pracovníci z východu nebo některé osoby bez domova. K tomu je třeba přičíst i společenskou situaci, kdy řadu lidí trápí psychické problémy. Nechci se srovnávat s ostatními městy a poměřovat, kdo je na tom hůře nebo lépe. Plzeň alespoň podle statistik není nebezpečné město, ale všichni vidíme a průzkumy to potvrzují, že vývoj ve vztahu k pocitu bezpečí se ubírá negativním směrem,“ vysvětloval.
Průmyslové centrum západu Čech získalo v posledních letech dost hrůznou pověst, smutným symbolem se stala mimořádná popularita a čtenost webu Krimi Plzeň, zásobovaného obvykle hned několika příběhy denně.
Jak to vypadá v plzeňském centru, a zdaleka ne jenom v noci, o tom jsme několikrát reportovali i na Parlamentních listech. Příběhy odehrávající se často kolem vietnamských večerek, kam musí opakovaně vyjíždět policie.
„O bezpečnosti v Plzni si nedělejme opravdu žádné velké iluze. A rozhodně to není názor pouze můj, ale jak ukazují některé výzkumy, tak obdobný názor sdílí zhruba tři čtvrtiny obyvatel Plzně. Existence sociálně vyloučených lokalit, kumulace problematických, potenciálně nebezpečných osob do organizovanějších skupin, často dokonce i se psy a pod vlivem alkoholu či drog, prohánějících se městem, zjevný nárůst počtu stále více agresivnějších bezdomovců a některé další aspekty úzce spjaté se současnou bezpečnostní situací ve městě, stejně jako narůstající obavy lidí o život, zdraví či majetek, určitě takovýto strach ospravedlňují,“ řekl pro ParlamentníListy.cz už vloni na jaře zastupitel za KSČM Jiří Valenta.
Je třeba říci, že v Plzni nejsou až takovým problémem Ukrajinci, kteří přišli po vypuknutí války v roce 2022. Průmyslové oblasti západních Čech byly už roky předtím rájem pracovních agentur, dovážejících do továren hostující pracovníky nejen z Ukrajiny, ale třeba i Moldavska nebo Rumunska.
Neblaze se to podepsalo především na pohraničním městě Tachov, kde u průmyslové zóny vznikl natolik rozsáhlý systém ubytoven, večerek a kriminálního podsvětí, že si město získalo černou přezdívku „Nový Charkov“.
„Jako poslankyně jsem se v Plzni bavila i s místními bezdomovci a slyšela skutečně neuvěřitelné věci. Bezdomovci se těchto skupin bojí samozřejmě nejvíc, nemají jak jim uniknout a oni je skutečně okrádají,“ říká nám poslankyně SPD Marie Pošarová.
Řada gastarbeiterů navíc do bezdomovecké komunity „propadne“, protože agentura je propustí a ponechá zde zcela bez prostředků.
Nedávno vzbudil rozruch i zděšení případ pouze patnáctiletého ukrajinského chlapce, který zemřel při práci v továrně ve Velkých Hydčicích na Klatovsku, kde měl pracovat spolu s příbuznými. Stroj mu amputoval celou ruku. Později média přišla s informacemi, že do této továrny měla pracovní agentura dodávat další nezletilé, a to i do nebezpečných provozů, beze smlouvy, bez pojištění a až na dvanáctihodinové směny.
I to je příběh dnešního Plzeňska, bez kterého nelze zcela pochopit, kde se tu vzala tak početná a agresivní zahraniční komunita.
Historkami z černé kroniky je pentleno též místní Hlavní nádraží. Jeho dlouhý vestibul a rozlehlá prostranství kolem skutečně představují lákavé prostředí pro cokoliv nelegálního. Čerstvá rekonstrukce je vidět především v hlavní hale, s novotou zářícími vitrážemi, restaurovanou sochou železničáře a ještě zářícími štuky byla oceněna jako krajská stavba roku. Otevíralo se vloni za účasti ministra Kupky. Jenže ve světlem zalité hale také vidím permanentní hlídky policistů v plné zbroji a v množství jinde nevídaným. Jeden ozbrojený příslušník drží trvalou hlídku dokonce i před toaletami.
Fotogalerie: - Squat v Plzni
Udržované je také nádvoří pivovaru, nejslavnější plzeňské značky. Mezi lavičkami stojí nastálo pódium, stylové stánky s pípami zrovna zavážejí. Když popojdete kousek Štruncovými sady, dojdete k fotbalovému stadionu. Domov jednoho z nejlepších klubů v zemi rovněž září barvami a vitrína láká k návštěvě fanshopu.
Přejděte ale řeku a výpadovku, a ocitnete se v poněkud jiném světě. V historickém centru kolem náměstí už by některé domy potřebovaly opravu, na kterou asi nejsou peníze. Na hlavním náměstí některé lavičky raději obejdete obloukem, a to je brzké odpoledne a na druhé straně náměstí se koná předvolební akce se stánky a policejním dohledem. Kompetentnost místní policie mi pak v rozhovoru ocení i pořadatelé mítinku. Zjevně zde muži a ženy zákona mají dobře potrénováno.
V sadech za divadlem sice kvete kavárenský život s předzahrádkami a studenti ve slunečném podzimním dni posedávají na upraveném trávníku mezi sochami a fontánami, ale když zvednete oči, vidíte to také.
Na posledním rohu městského centra směrem ke Škodovce a automobilovému nádraží, jedné z divočejších částí města, se nachází obchod se zbraněmi a střelivem. Zcela upřímně se zamyslím, jak perspektivní je to asi v dnešní Plzni byznys.
Ve středu měl ve městě mítink Petr Fiala, vítal jej na něm Martin Baxa, ministr kultury a bývalý primátor, a moderátorka připomínala, jak právě před deseti lety Plzeň pod jeho vedením byla „evropským hlavním městem kultury“ K tomuto projektu bylo ve velkém rekonstruováno místní divadlo, revitalizovány Smetanovy sady, nebo obnoven velký amfiteátr na Lochotíně.
V posledním kole se tehdy rozhodovalo mezi Plzní a Ostravou. Tam jsem byl minulý týden. A když si obě města srovnám, mám pocit, že Ostrava skutečně dýchá osobitě a ví, kam směřuje. Plzeň mi, asi z velkých českých měst nejvíce, připomíná západoevropské metropole, které už svou identitu a směr ztratily.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Cítíte se v Česku bezpečně?
autor: Jakub Vosáhlo
chlestakov
