„Milí čtenáři Parlamentních listů, asi nosím dříví do lesa, ale nemohu si pomoct a musím se hlasitě připojit k mnoha pisatelům článků, kteří stále opakují, že demokracie nejsou pouze práva, ale také povinnosti a odpovědnost. Ano. Demokracie není žádná „cochcárna“, kde si každý může dělat, co se mu zlíbí. Nejlépe je si vždy říci to staré: „Co nechceš, aby lidé dělali tobě, nedělej ty jim!“ otevírá dnešní Nedělní ráno Ivan Vyskočil. A dodává: „Tím se musím vrátit ke zvolení pana Křečka ombudsmanem. Už výběr kandidáta vzbuzoval různé emoce. Lobbovalo se za toho, a jiní za jiného. Dokonce padly výhrůžky, co bude, bude-li zvolen kandidát, který nebude podle gusta některých lidí. Jako by se v poslední době roztrhl pytel s lidmi, kteří si osobují právo do všeho kecat,“ říká užasle herec a dává příklady.

Kádrováci kytek a určování, kdo může být ombudsmanem

„Pofiderní skupiny lidí se ustanovily rozhodčími, kdo smí, a kdo nesmí přijít k pomníčku na Národní třídě. Kdo může, a kdo ne, položit květiny, a které květiny jsou špatné a patří do koše, a které projdou přísným posouzením „kádrováků kytek“. Paní Geislerová chce rozhodovat, kdo smí, a kdo nesmí být zvolen do Rady ČT a nejraději by ty kandidáty vybírala sama. Pan Patočka zase určuje, kdo může, a kdo ne býti ombudsmanem v ČR. A sám sebe zvolil do role komisaře, který ví a určuje, zda je dotyčný dostatečně erudovaný a způsobilý pro jmenovanou funkci. Kandidáta vybraného zvolenými poslanci pan Patočka rovnou zatratil a usoudil, že pan Křeček „na to nemá“!“ kroutí hlavou Ivan Vyskočil.

„Zvláštní drzost těchto lidí je právě to, že nikdo z nich není k tomuto rozhodování o volbě příslušných funkcí určen. Prostě se určili sami! Posíleni demagogií Milionu chvilek získali přesvědčení, že právě oni mají ten správný pohled na věc a tedy následně i gebír na výběr těch správných a způsobilých osob. Pan Patočka šel dokonce tak daleko, že se rozhodl vlastním tělem bránit panu Křečkovi v převzetí funkce. Umožnit vstup panu Křečkovi do jeho kanceláře pak museli až policisté ČR.“