Právník (dokonce i ten z České republiky) si může zvyknout na ledacos. Na politické tlaky, účelové výklady i na to, že ústava bývá v krizových situacích čtena s lupou a někdy i se zavřeným jedním okem.

Na co by si však zvykat neměl, pokud má jen špetku svědomí a morálky, je proměnlivost ústavních zásad podle toho, kdo je právě prezidentem republiky. Právě to dnes sledujeme u výroků bývalého předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského.

Když (dnes již bývalý) prezident Miloš Zeman odmítal jmenovat Jana Lipavského ministrem zahraničí, zaznívala z úst pana Pavla Rychetského jasná slova.

Prezident má podle ústavy povinnost vyhovět návrhu premiéra, prostor pro vlastní politické či hodnotové posuzování kandidáta je minimální a reputační úvahy do tohoto procesu nepatří. Prezident není hodnoticí komise, nýbrž orgán s převážně formální rolí. Tak zněl tehdy ústavní výklad Pavla Rychetského – přísný, konzistentní a poměrně jednoznačný.

Co platilo včera, dnes již neplatí?