Seminář, jak vyprávěl Cimbál, začal tzv. „společnými aktivitami“, aby se vytvořila kolektivní atmosféra. „Následovalo rozdání kvízů, kde měl každý v rámci boje proti stereotypům ze sebe nějaké stereotypy dostat. Byť trochu násilně. Šlo o poměrně známou volbu spolucestujícího v kupé, dilema dárce srdce a výběr sousedů v činžáku. Pak následovala debata v kroužku a statistické zhodnocení, které varianty lidé preferovali a proč. Reakce účastníků mne víceméně potěšily, lidé správně upozorňovali, že se každý člověk liší a je tedy nesprávné přistupovat k jednotlivcům s předsudky. Protože to je nenávistné, rasistické a xenofobní. A takoví oni rozhodně nejsou. Přesto by se ale, z nedostatku informací, nakonec rozhodovali podle určitých preferencí. To už by ale nebyl rasismus, ale jejich osobní zkušenost a zcela racionální minimalizace rizika. Chtěl jsem namítnout, proč tytéž pohnutky nepřipouští také u kritiků migrace a islamizace, které se rozhodli vypudit ze sociálních sítí. Radši jsem ale mlčel,“ popsal Cimbál s tím, že následně byli vyzváni, aby specifikovali možné důvody, které k nenávistným projevům na internetu vedou. 

„Padaly tradiční termíny, známé ze skript humanitních a pedagogických fakult: frustrace, vztek, osobní neštěstí, snaha vyniknout, vliv médií. Rozhoduji se rozčeřit tuto přehlídku pseudodůvodů a říkám: ‚a také náboženské pozadí‘. Paní Urbanová se zarazí. Propálí mne pohledem inkvizitora a ptá se výhružně: ‚Co tím myslíte?!‘ Odpovídám: ‚No, že některá náboženství nejsou příliš vstřícná k jinověrcům. A tato ideologická nenávist se dnes v západní Evropě projevuje často už ve školkách.‘ Ptá se opět, na co tedy konkrétně narážím,“ popsal Cimbál a uvedl, že vyprávěl svou zkušenost s iráckým bratrancem, narozeným v Praze.

„Za dětství v Dejvicích se stydí, a přitom měl v diplomatické čtvrti to, o čem jsme si my, Husákovy děti, mohly nechat jen zdát. Naši zemi nenávidí a naší společností opovrhuje. Považuje to za nesmazatelnou skvrnu na svém muslimském já a snaží se to odčinit. Aspoň tím, že dennodenně sedí v mešitě v Ammánu a s ostatními džihádisty studuje Korán a hadísy. Není tohle příklad selhání integrace, už před lety, hned v zárodku, kdy tu ještě žádná ‚islamofobie‘ ani nebyla?“ Dozvídám se, že tohle sem nepatří. A o tom se bavit nebudeme. „Takže budeme řešit domnělou nenávist?“ ptám se. „A tu skutečnou přecházet?“ Jsem ale okřiknut, ať neodvádím od tématu. Ostatní si mne s opovržením prohlížejí,“ zmínil Cimbál.

O přestávce byl pak požádán, ať již do diskuze nevstupuje. „Víte, připadá mi to celé jako počátek cenzury nepohodlných názorů. Omezování diskuze, na síti, na školách, vůči dětem. To se mi nelíbí, proto tu jsem,“ odmítl výzvu Cimbál.

V další části se pak představuje Jaroslav Valůch. „Jarda je naštěstí diskuzi přístupnější než kolegyně Urbanová. Nechá se přerušit, poslouchá a vysvětluje. Vlastně mne tím docela příjemně překvapil. Jde přeci o tradice. Pokud odmítáme islám, můžeme následně chtít třeba zakázat i rituální porážky nebo obřízky. Jako se, bohužel, už stalo třeba v Dánsku. A to přeci Židé vyžadují také. Proto mají logicky obavy, že by byli další na řadě, hned po muslimech. Ptám se ho, zda tedy podporuje tyto rituální porážky, ženskou obřízku a další středověké praktiky. Na to mne zvýšeným hlasem umravňuje: „Samozřejmě, že ne! Ale jde tu o ten princip přece!“ „Takže podporujete? A mně snad o princip nejde?“ Opět jsem ale z vícero stran okřikován a udržovaná paní pedagožka sedící přede mnou se slovy: To snad není možný, tohle nechci poslouchat,“ odchází demonstrativně na záchod. Jiný názor se zde tolerovat asi nebude. V zájmu tolerance,“ popsal Cimbál.

Původní text ZDE

„Pak nám Jaroslav rozdá papíry s příklady projevů nenávisti na internetu. Máme o každém z nich říci, co si o něm myslíme. Zda a nakolik je nebezpečný a jak ho případně postihnout nebo nahlásit. Mezi příspěvky je paradoxně také článek z oficiálního média, známý Zemanův výrok z Lidovek. Paní pedagožka, co před mými vstupy prve prchla na záchod, evidentně nesnáší, když se lidé o něco přou a vadí. Naznačuje, že Zemana nemá ráda, a tedy vůbec tohle nebude komentovat. Ostatní jí ale dodávají odvahu. Také ho samozřejmě nemohou vystát. Nakonec se tedy osměluje a říká, že jde o nebezpečný výrok. Protože jej říká oficiální osoba. A snadno tak může vést k nenávisti a zabíjení. Lidé jsou hloupí a nechají se tím ovlivnit. Hlavně Zemanovi voliči, ti bývají méně inteligentní. Oponuji: ‚Zemana pravděpodobně nevolili jen samí hlupáci. Zmíněný plot na hranicích už dávno stojí v Maďarsku, Makedonii i Rakousku. Deportace odmítnutých žadatelů o azyl je podle platného zákona a zbraně mezi obyvateli účinně zabraňují terorismu například v Izraeli. Co je tedy na Zemanových výrocích nesprávně? Proč jsou nenávistné? Navíc na Lidovkách?“ popsal situaci Cimbál. 

„Pán vedle obrací oči v sloup s prostoduchým zvoláním: ‚To von chce teď jako vytahovat z auta každýho barevnýho a asi ho odprásknout?“ Odpovídám, že nic takového nechci. Ani netvrdím. Jaroslav to nakonec uzavírá s tím, že když je to výrok prezidenta, je to sice politováníhodné, ale aktuálně se s tím, bohužel, nedá nic dělat. Tak aspoň, že prezident si ještě může říkat, co chce, říkám si v duchu,“ zmiňuje Cimbál.

„Následuje další neuvěřitelnost. Jsme vyzváni, abychom ve skupinách nakreslili obrázek typického ‚hejtra‘. Tedy panáčka plného stereotypů se všemi jeho atributy. „Pionýři, nakreslete kulaka,“ napadá mne. Chopím se toho a kreslím postavu svalnatého neonácka, kde ale následně všechny stereotypní atributy přeškrtávám. Jak může mít názor, sdílený 80 % populace, vůbec nějaký konkrétní archetyp? Kolegové to nesou dost nelibě, že si z toho chci dělat legraci,“ zmínil Cimbál s tím, že závěr celé konference byl vskutku epický.

„Spoluprací účastníků nakonec vznikl veliký flipchart s návrhy metodiky, jak s nenávistnými, rozuměj nepohodlnými, názory na internetu skoncovat. Trollingem, zesměšňováním, nahlašováním příspěvků, blokací profilu, hrozbou odebrání z přátel – to pokud nějaký hříšník z vašeho okolí nezmění včas svůj xenofobní názor. Nebo infiltrací události a systematickým matením účastníků. Třeba posouváním neustále se měnících termínů a míst demonstrace, uvádí Valůch konkrétní nasazení taktiky z minulosti. Namítám, že ‚kdo zneužije cizí nevědomosti či důvěřivosti k vlastnímu neoprávněnému prospěchu‘ je tak trochu skutková podstata podvodu, ale slyším už jen několik otrávených povzdechnutí,“ uzavřel Cimbál svůj pocit s tím, že má blbý pocit, že bude hůř.