Sestup prezidenta Emmanuela Macrona ve výzkumech veřejného mínění pokračuje. Agentura Ifop hlásí, že po měsíci červenci, kdy Macron klesl o 10 procentních bodů (z 64 na 54 %), se pokles nezastavil. Podle průzkumu z měsíce srpna se Macron ocitl na 40 %.
Pokles zaznamenal společně s prezidentem Macronem i jeho premiér Édouard Philippe. Za poslední měsíc poklesl o devět procentních bodů (z 56 na 49 %); o měsíc dříve tomu bylo o osm procentních bodů (ze 64 na 56 %). Výzkum, uskutečněný ve dnech 25. a 26. srpna na reprezentativním vzorku 1023 respondentů, zveřejnil nedělník Journal du dimanche.
Frustrace a nespokojenost ve všech kategoriích obyvatelstva
Prezident Macron, který v těchto dnech zahájil přípravu na podzimní politickou sezónu, kulhá na obě nohy i ve srovnání historickém. Zatímco ještě minulý měsíc si mohl eventuálně ulehčit tím, že i jeho předchůdce Jacques Chirac podobný pád zažil v létě 1995, nyní je Macron definitivně i pod touto čarou. Prezident Chirac v období mezi květnem a srpnem 1995 ztratil 20 bodů, Macron 22 bodů. Pokles popularity ze 62 % na 40 % je nejsilněji cítit v nárůstu nespokojených: ze 43 % na 57 %, a to ve všech věkových skupinách a všech profesních kategoriích.
Macronovi přímí předchůdci, François Hollande a Nicolas Sarkozy, na tom byli lépe. Prezident Hollande klesal zvolna po dvou až třech bodech dolů (květen 61, červen 59, červenec 56, srpen 53 %); prezident Sarkozy dokonce v posledních dvou srovnatelných měsících lehce stoupal (65, 65, 66, 69 %). Ještě v květnu přitom se svými 62 % vyvolával Macron dojem, že bude v oblibě patřit mezi nejsilnější prezidenty, hned za Charlesem de Gaullem a Nicolasem Sarkozym, kteří se na počátku pohybovali mezi 65–67 % obliby, upozorňuje agentura.
Ještě v červenci byly hlavními faktory Macronova propadu zejména zaměstnanci veřejného sektoru (-18 bodů), kterého se nejvíc dotýkají plánované škrty v rozpočtech ministerstev; odrazil se také u osob starších 50 let, zejména pro ohlášené navýšení povinnosti plateb obecného sociálního pojištění (CSG); nejmladší generace se naopak dotklo snížení podpory na bydlení (APL). Zástupce generálního ředitele Ifop Frédéric Dabi v nedělníku Journal du dimanche upozorňuje na to, že srpnový výzkum v míře ohromující zaznamenal dodatečnou nespokojenost a frustrace ve „všech kategoriích populace“.
Macronova politika vede k „posilování nespravedlnosti“
Prezident ztratil 14 bodů u občanů starších 50 let, 16 bodů u seniorů, ústup o 14 bodů hlásí také kategorie nejmladší (18–24 let), ztrátu 15 bodů zaznamenal i u další kategorie mladých (25–34 let). Pozoruhodné je, že Macron rozděluje – 15 body vysokoškoláky (v intelektuálních i manažerských pozicích) stejně jako dělníky (-18 bodů).
Macron ovšem ztrácí i u těch, kteří viděli jeho perspektivu jako možnou politickou změnu: -14 bodů u socialistů a jejich podporovatelů, u ekologů -22, u centristů -24, a dokonce i u voličů Demokratického hnutí (MoDem), které dosud podporuje v Národním shromáždění Macronovu většinu. Podle Frédérica Dabiho to dokonce vypadá, že se mezi respondenty zvolna ustálil názor, že Macronova politika povede k „posilování nespravedlnosti“.
Důvody jsou přitom různé. Ztráta na levici i na pravici (-14 u socialistů; -15 u republikánů), kterou se snažil Macron překonat jmenováním premiéra z řad republikánů a rehabilitací několika bývalých socialistů, zůstává ideologická: přístup k migrační krizi na pravici, řešení sociálních otázek na levici.
Vládní program na šest týdnů: bombový nálet
Na počátku tohoto týdne svolal prezident Macron do Élysejského paláce „vládní seminář“. Vědom si svého propadu ve výzkumech, píše liberálně-levicový večerník Le Monde, rozhodl se zahájit frontální útok, aby přesvědčil Francouze o ucelenosti svých reforem. „Ve vojenském žargonu se tomu říká carpet bombing neboli kobercové bombardování,“ uvádí Le Monde.
Pro překvapené novináře prezident Macron dovolil, aby se začátek semináře mohl natáčet. „Doufám, že jste si odpočinuli (…) abychom mohli zaútočit nezbytným způsobem, s pevnou vůlí a žádoucími ambicemi.“ Odhodlání mladého prezidenta je neměnné: „Chceme přinést Francouzům odpovědi na otázky, které požadují,“ tvrdí.
Mezi horké kaštany vládního podzimu náleží také rozpočet na rok 2018, který je pod palbou. Prezident slíbil snížit daně a povinné sociální platby, zároveň ale dal najevo úmysl dostat veřejný rozpočet pod 3 % hrubého domácího produktu (ve smyslu Maastrichtských kritérií). Vláda oznámila úmysl ušetřit 20 miliard eur v příštím roce, navíc musí najít dalších 10 miliard na financování snížených daní – zvláště pro modifikovanou „milionářskou daň“ (ISF) a snížení daně z bydlení o 30 %. Fázování a odkládání některých norem působí dojmem velkého žonglování.
První dopady snížení zaměstnaneckých plateb se uskuteční ve dvou fázích: první fáze o 2,2 body a druhá na podzim o 0,95 procentního bodu. Navýšení povinných plateb sociálního pojištění (CSG) ovšem nastoupí již od 1. ledna 2018. Původně ke snížení sociálních plateb o 2,4 % a nemocenskou o 0,75 % mělo dojít současně s navýšením CSG o 1,7 %.
Vláda hodlá ušetřit i na úrovni teritoriálních celků, kde premiér Édouard Philippe počítá s ušetřením celkem 13 miliard eur na výdajích během pětiletého mandátu. Vedle toho hodlá pro 80 % Francouzů snížit daň z bydlení – jeden z hlavních zdrojů pro financování krajů – a nahradit je kompenzacemi ve výši 10 miliard z rozpočtu. Kde na to všechno vzít? Mnoho odpovědí zatím vláda i prezident dluží.
Jisté ale je, že s podzimem dochází ke změně komunikace. Skončilo období, kdy byl prezident nedostupný, božsky jupiterský, skoupý na slovo. S nástupem podzimní politické sezóny se rozhodl „diktovat mediální a politickou agendu“, své věrné posílá do terénu vysloveně jako „na frontu“. Vláda má přesvědčit Francouze během šesti týdnů. Tento týden s nástupem k 1. září jmenoval Macron i nového mluvčího Élysejského paláce. Stal se jím zkušený novinář Bruno Roger-Petit, který – jak prezident Macron doufá – normalizuje vztahy s médii, která si za poslední měsíce často stěžovala, že se jim nedostává od prezidenta adekvátních reakcí.
Snahou vládního týmu na dalších šest neděl není nic menšího než vyvolat touhu po hluboké reformě, k čemuž používá Macron často mechanistického slovníku. „Je třeba zemi opravit,“ sdělil ministrům vlády, „země potřebuje transformaci a Francouzi to vědí“. V Bukurešti minulý týden věnoval na okraj této návštěvy několik slov francouzské komunitě, kde připustil, že „Francouzi nenávidí reformy“. „Transformace musí být hluboká,“ řekl.
V očekávání 12. září, dne, na který nahlásilo několik odborových centrál stávku proti jeho reformám, vyhlásil prezident Macron „boj proti Kasandře“, jak říká. „Někteří předvídají to nejhorší. Ale Kasadře se nesmí nikdy vyhovět. Někteří si to možná dokonce přejí. Ale pokud jsme tady, je to proto, že hodláme jednat, a to s odhodláním.“
On, vyhlášený Jupiter, ví, že všechny věštby se Kasandře vždy splnily, i když jim nikdo nevěřil. Situace je ve Francii ale jiná, stále méně lidí věří Macronovi.
Hlavními silami opozice: rétor Jean-Luc Mélenchon a radikálka Marine Le Penová
Není proto divu, že mezi hlavními silami opozice, která vystupuje proti plánovaným změnám, jsou dvě postavy. Dva bývalí kandidáti na prezidenta: Jean-Luc Mélenchon, lídr Nepoddajné Francie, a Marine Le Penová, předsedkyně Národní fronty (FN). Zatímco Mélenchon rozšiřuje svůj vliv za hranice svého lidového hnutí, Le Penová zvládla rozpory uvnitř své strany a stabilizovala své postavení.
Hovoří o tom poslední výzkum Ifop o hlavních silách francouzské opozice. Výzkum zveřejnil opět nedělník Journal du dimanche. Nejsilněji je na tom Mélenchon, jehož podporuje 59 % populace, druhá je Le Penová s podílem 51 %. Za nimi jsou Benoît Hamon (27 %), Laurent Wauquiez (27 %), Valérie Pecressová (23 %), Anne Hidalgová (19 %) a François Hollande (14 %).
Vedle nahlášeného data 12. září přidává Mélenchon ještě 23. září akci s názvem Pochod proti sociálnímu převratu. „To, o co jde, je boj, boj a ještě jednou boj,“ zahřímal opět v Marseille, kde se minulý týden uskutečnila letní univerzita Nepoddajné Francie. Konala se ve dni, kdy toto přístavní město slavilo výročí osvobození od německého nacismu. „Pokud naši staří rodiče to byli schopni udělat, nemáme žádný důvod, abychom rezignovali,“ pravil. Důvodem, proč musí „boj pokračovat“, je snaha, aby „naše společnost byla udolána ranami kapitálu, obrátila se zády k výdobytkům, přijatým Národní radou odboje a bojem našich předků“.
Jeden z poslanců Mélenchonova hnutí, Alexis Corbière, již dnes mluví o konci Macronovy vlády. Ta by měla nastat ještě před koncem mandátu v roce 2022, za předpokladu, že jeho popularita klesne pod 10 %. V rozhovoru pro Europe 1 poslanec upřesnil, že v takovém případě by mělo dojít k vyhlášení referenda a rozpuštění Národního shromáždění.
Představa, že porážka Marine Le Penové v prezidentských volbách bude znamenat konec jejího uskupení, se nenaplnila. Vysoké skóre ve druhém kole, jež seskupilo 11 milionů Francouzů, i nadále udržuje stabilitu uskupení, v němž po volbách proběhla intenzivní diskuse o dalším směřování. Zejména místopředseda strany Florian Philippot, jenž založil sdružení Patrioté, bývá často v hledáčku těch, kteří zpochybňují jeho podporu, jež se stala Marine Le Penové fatálním bodem během prezidentské debaty, totiž vystoupení z eurozóny.
Marion Maréchalová-Le Penová, neteř Marine, po volbách ohlásila politický půst. Ve svém úsilí, v němž sjednocuje odkaz Jeana-Marie Le Pena s kontakty v konzervativním jádru republikánů (viz Laurent Wauquiez), ale jistě také neřekla své poslední slovo. Ani Philippot, ani Marion ale zatím neohrožují Marine Le Penovou, jak by si mnozí přáli.
Le Penová je podle Ifop hluboce zakořeněna uvnitř Národní fronty. Její tvrdé jádro tvoří z 93 % právě stoupenci Národní fronty. Její názory ale ze 48 % sdílejí i stoupenci Macronovy Republiky na pochodu (LREM). Zajímavé je, že Mélenchonovi bedlivě naslouchají zejména socialisté (71 %), ale téměř rovnoměrně také republikáni (41 %) a frontisté (47 %).
Změna musí přijít zevnitř, tvrdí Bayrou
Ne nadarmo se tvrdí, že politiku, o kterou se snaží Emmanuel Macron, se pokoušel již před deseti lety realizovat François Bayrou, předseda Demokratického hnutí (MoDem), bývalý ministr spravedlnosti, který ve Francii zahájil boj o morálku v politickém životě. V posledním čísle liberálně-konzervativního týdeníku Le Point tvrdí, že „veřejnost nevidí jasně směr, cíl, který jsme si určili“. Bayrou, který odešel z vlády Édouarda Philippa měsíc po svém jmenování, míní, že v té nynější zastávají velký podíl funkcionáři.
Ti jsou podle něj nakloněni k reformám zejména pro ty bohatší, jak svědčí zvednutí některých daní, jako je CSG, a snížení APL. Změna, na rozdíl od mínění Mélenchona nebo Le Penové, musí přijít zevnitř. Mezi návrhy, které nabídl při utvoření aliance s Macronem během prezidentské kampaně, byl také návrh na snížení počtu poslanců a senátorů o jednu třetinu a zavedení částečného poměrného systému oproti tomu většinovému.
Předseda Bayrou, ačkoliv zůstává nyní jen řadovým starostou města Pau, má stále vliv. Jeho politický klub o 45 poslancích usiluje o to stát se intelektuálním zřídlem skutečné proměny, tvoří alianci s vládní většinou, byť je limitován méně významným zastoupením.
I další agentura, YouGov, v pondělí oznámila s odkazem na výzkum koncem srpna, že Macron je podle ní již pouze na 30 %. Minulý měsíc byl na 36 %.
Autor je publicista, spistovatel, novinář a expert na francouzskou politiku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
