Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky dosáhla loni průměrná proočkovanost proti covidu-19 u lékařů pouze 9,2 procenta, zatímco u zdravotních sester jde o pouhých 1,8 procenta a u dalších zdravotnických pracovníků dokonce jen 1,5 procenta, informovala na webových stránkách Česká televize. Tato čísla jsou ještě nižší než u očkování proti chřipce, které je přitom dlouhodobě považováno za standardní preventivní opatření.

Rozdíly mezi jednotlivými profesemi naznačují, že vyšší míra odborného vzdělání může hrát roli v ochotě se očkovat, ani u lékařů však nejde o nijak vysoká čísla. Zároveň se ukazuje, že větší ochotu mají starší zdravotníci, zatímco mladší generace vakcinaci téměř odmítá. Tento generační rozkol může být do budoucna jedním z klíčových faktorů, které ovlivní přístup ke zdravotní prevenci.

Nemoc covid-19, způsobená virem SARS-CoV-2, se mezitím posunula z globální pandemie do kategorie sezonních respiračních onemocnění. Odborné autority doporučují pravidelné přeočkování zejména u rizikových skupin a osob, které jsou v kontaktu s pacienty. Právě zdravotníci by tak měli být jednou z nejvíce chráněných skupin, což však aktuální data zpochybňují.

Anketa

Vadí vám, když Petr Macinka říká o oponentech, že jsou ,,méněcenní" ?

Vadí

7%

Nevadí

90%

Nevím / Je mi to jedno

3%

hlasovalo: 5049 lidí

Podobný trend přitom není omezen pouze na Česko. V Německu se například v sezoně 2024/25 nechalo očkovat proti covidu-19 pouze 16 procent zaměstnanců nemocnic, přičemž u lékařů šlo o 26,5 procenta a u ošetřovatelského personálu 13,5 procenta. Pro srovnání – u chřipky dosahuje proočkovanost výrazně vyšších hodnot, což ukazuje na specifickou nedůvěru vůči vakcínám proti covidu-19. Podobné výsledky přicházejí i z dalších evropských zemí, což naznačuje širší fenomén. Evropa tak čelí paradoxní situaci, kdy zdravotní systémy disponují účinnými nástroji prevence, ale část zdravotníků je odmítá využívat.

Důvody tohoto postoje jsou poměrně komplexní a vyplývají z celé řady studií. Mezi nejčastější patří obavy o bezpečnost vakcíny, zejména s ohledem na rychlost jejího vývoje během pandemie. Někteří zdravotníci také uvádějí, že vnímají nízké osobní riziko onemocnění, což snižuje jejich motivaci k očkování. Dalším faktorem je nedostatek cílených informací, které by reflektovaly specifika zdravotnických profesí a jejich každodenní kontakt s infekčními pacienty. V neposlední řadě hraje roli i únava z pandemie, která vedla k určitému odmítání dalších preventivních opatření.

Zajímavý pohled přináší i mezinárodní průzkumy mezi zdravotníky. V jedné z nich uvedlo pouze 55,7 procenta respondentů, že důvěřují dlouhodobé bezpečnosti vakcín proti covidu-19.  Přibližně deset procent se dokonce domnívá, že riziko očkování je vyšší než riziko samotného onemocnění. Na druhé straně více než polovina podporuje povinné očkování pro zdravotnický personál, což ukazuje na vnitřní rozpor mezi osobním rozhodnutím a profesní odpovědností. Tento rozpor může být jedním z klíčových vysvětlení současné situace.

Celkově tak nízká proočkovanost zdravotníků odhaluje hlubší problém důvěry, který přesahuje samotné očkování. Pokud i lidé s odborným vzděláním a přístupem k medicínským informacím váhají, vysílá to silný signál celé společnosti. Veřejnost totiž často sleduje chování zdravotníků jako určité vodítko, jak se sama rozhodovat. Pokud zdravotníci očkování odmítají, může to posilovat skepsi i mezi běžnými lidmi.

Psali jsme:

Advokát Nielsen: Pavel součástí větší hry. Zbrojaři, ČT i Milion chvilek

Označit odmítače očkování kódem? Poslanec SPD se postavil Prymulovi

Nový spolek na ochranu práv. Tentokrát ve zdravotnictví

„Zlovolný Válek.“ Lékař Havrda vrací úder za slova k očkování