Macek ve svém komentáři zmiňuje tři základní postřehy, ke kterým po zvolení dlouholetého poslance rakouských Zelených Alexandera Van der Bellena prezidentem došel.

Osoba prezidenta totiž neutišuje vášně ve společnosti a ta rakouská tak zůstává i nadále rozpolcená, a to nejen názorově. Největší problém je podle Macka v tom, že velká většina Evropy se dělí na ty, již jsou „přerozdělovači a pobírači dotací všeho druhu“ a kteří jen prezentují svůj um, a na ty, kteří opravdu nějaký um mají a za jeho pomocí vytváří skutečné hodnoty.

Ti, co vytváří hodnoty, se však nedostanou do funkcí, kde by opravdu mohli něco změnit, na rozdíl od těch, kteří v nich již dávno jsou a jen „přerozdělují“ a tváří se, že všechno umí, avšak žádný výkon nepodávají.