V magazínu Reportér vyšel článek o neudržitelnosti veřejných financí, pokud neproběhne nějaká razantní reforma. „Výhled je neúprosný. I kdyby českou ekonomiku nečekala žádná recese, již za deset let se veřejné finance při dnešním nastavení přehoupnou do trvalých ztrát a za padesát let by bylo zadlužení vyšší než v současném Řecku,“ psalo se v magazínu. Jedním z hlavních důvodů má být stárnutí populace. Tento problém prý Babišova vláda nijak neřeší a hrne ho dál před sebou.
Jelikož ekonomika nepřetržitě roste od roku 2014 a nezaměstnaných je nejméně v historii, tak díky rostoucím výdělkům platí lidé rekordní sumy na daních z příjmu. „Přesto vláda ANO a ČSSD s podporou KSČM plánuje hospodařit se ztrátou. Premiér Andrej Babiš na setkáních se seniory vypráví o možnosti chodit dříve do penze, zatímco nová důchodová komise hledá, kde na ně v budoucnosti vůbec najít peníze,“ psal magazín. Ekonomové pak prý označují zdraví veřejných financí za dlouhodobě neudržitelné.
Prý se totiž zapomnělo na zlaté pravidlo, tedy v dobách dobrých se má šetřit, aby bylo možné z uspořených peněz investovat v dobách horších. „O tomto zlatém pravidlu veřejných financí se začalo mluvit v reakci na dobu bujarého rozhazování a žití nad poměry v době boomu a následného vynuceného šetření během recese,“ pravil analytický text. V tomto období, mezi lety 2006 až 2008, vláda hospodařila na dluh a měla zavádět nové dávky jako pastelkovné pro prvňáčky. „K tomu ještě u některých příjmů snížila daně až na nulu.“ Celosvětovou recesi ucítilo Česko naplno prý v roce 2009, kdy strhla hospodaření vlády během dvanácti měsíců z minus dvaceti na minus dvě stě miliard. „V dalších letech následovala řada nepopulárních škrtů a zvyšování daní, jež v důsledku smetly tehdejší vládnoucí strany. Přesto míra zadlužení, měřená jako podíl státního dluhu na velikosti ekonomiky, rostla dál a vyvrcholila až v letech 2012 a 2013 na úrovni jedenačtyřicet procent,“ zanalyzoval autor.
V roce 2018 po údajných komplikacích začal fungovat úřad Národní rozpočtové rady, jehož hlavním posláním je vyhodnocovat, zda stát a další veřejné instituce dodržují pravidla rozpočtové odpovědnosti. Předsedkyní tohoto orgánu se stala ekonomka Eva Zamrazilová, která dříve pracovala jako členka bankovní rady ČNB. Úřad pak má tři členy. Autor článku, Jiří Štický, se jí zeptal, zda jsme se poučili z poslední krize. „Na to je jednoduchá odpověď, nepoučili,“ odpověděla. Ekonomika prý v posledních letech funguje nad svým dlouhodobým průměrem, ale vláda žádné zásoby nevytváří. „Když to sečteme, povinné a další nutné vládní výdaje jsou vyšší než před několika lety. Stejně jako v roce 2007 před krizí se již začalo hovořit o rizicích, a stejně jsme si z toho poučení nevzali. My jsme malá otevřená ekonomika závislá na exportu, jsme citliví na jakékoliv změny v zahraničí,“ poznamenala docentka Zamrazilová.
Není však jediná, kdo kritizuje hospodaření vlády. Na nárůst mandatorních a kvazi mandatorních výdajů upozornil podle autora i Nejvyšší kontrolní úřad. „Největší díl z těchto povinných plateb tvoří penze a platy. Společně s dalšími nutnými výdaji tvoří dohromady již více než tři čtvrtiny všech vládních útrat. Navíc rostou rychleji než příjmy,“ upozornil. „Státní rozpočet je na případnou recesi připraven ještě hůře, než tomu bylo před deseti lety,“ uvedl kontrolní úřad vedený Miloslavem Kalou.
V článku se dále uvádí, že za současného nastavení jsou české veřejné finance dlouhodobě neudržitelné. „I kdyby českou ekonomiku nečekala žádná recese, již za deset let se veřejné finance při dnešním nastavení přehoupnou do trvalých ztrát, v roce 2047 protrhne Česko takzvanou dluhovou brzdu – stanovující maximální míru zadlužení státu a za padesát let by bylo zadlužení vyšší než v současném Řecku,“ psala analýza.
Tím základním důvodem rozpočtových problémů má být stárnutí populace. „Stárnutí populace je samo o sobě příznivý jev, protože to také vypovídá o tom, jak kvalitně žijeme, že máme solidní zdravotnictví a mnohem čistší životní prostředí než v minulosti. Jsou s tím však spojeny finanční náklady – a ty by měly být rozprostřené napříč generacemi,“ uvedla Zamrazilová.
Fotogalerie: - Pochod stávkujících á la Francie
V současné době má podle Reportéru Česká republika jedno z nejnižších zadlužení v Evropě. „Za vlád Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše klesla míra státního zadlužení, vyjádřená jako procento výkonu ekonomiky, ze čtyřiceti k třiceti procentům. V posledních letech stagnovala i výše státního dluhu vyjádřená v absolutní výši v korunách. V posledních dvou letech skončil státní rozpočet okolo nuly, v roce 2016 dokonce v šedesátimiliardovém přebytku. Loni také poprvé od roku 2008 skončil v plusu průběžný důchodový systém – na penze se vybralo o necelých dvacet miliard víc, než se v roce 2018 vyplatilo.“ Prý však jde o výsledky, které se již nebudou opakovat, protože mají být mixem ojedinělých událostí, jako například historicky nejnižší nezaměstnanost, příznivá demografická situace a zvyšování mezd, taková situace však bude trvat v tomto století prý už jen několik let.
„Aktuálně je v Česku o 300 tisíc více ekonomicky aktivních lidí než při předchozím boomu na přelomu let 2007 a 2008. O sto tisíc méně je nezaměstnaných a dalších 200 tisíc zaměstnanců a živnostníků na pracovním trhu přibylo. K tomu přičtěte rostoucí mzdy a platy – a výsledkem je, že balík zaplacený na dani příjmů zaměstnanců je dokonce větší než daně ze zisku firem,“ uvedl autor.
Na tom, že se vláda nezajímá o dlouhodobou budoucnost, se shodli různí ekonomové. „Vládní politici v této zemi se nezabývají dlouhodobými výzvami. Možná že dělají jen to, co před volbami slibovali. Bohužel po dlouhodobých řešeních problémů neexistuje v Česku dostatečná společenská poptávka,“ řekl Pavel Sobíšek, hlavní ekonom UniCredit Bank a předseda výboru pro rozpočtové prognózy. Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank, tvrdí, že bude muset dojít ke zvyšování daní, pokud nedojde k přezkoumání neustále rostoucích sociálních výdajů. „Vláda slibuje zvýšit investice, ale realita zaostává za plány, což jen opticky vylepšuje stav veřejných financí,“ řekla. To má pak prý za následek špatnou dopravní infrastrukturu či nedostatek obecních a sociálních bytů. „Vytváříme investiční dluh vůči budoucím generacím,“ dodala.
Již dvacet let se prý ví, že kvůli nižší porodnosti v devadesátých letech v České republice bude o jednu generaci méně. „Pro český systém penzí, založený jen na tom, že ekonomicky aktivní generace průběžně platí penze seniorům, to znamená hrozící kolaps. Bez úprav začne tento systém finančně drhnout již za patnáct let, za padesát let by podle projekcí Národní rozpočtové rady stoupl veřejný dluh na 222 procent výkonu ekonomiky. Generace současných mileniálů by v takové situaci nemohla získat peníze na penze už ani na dluh,“ uvedl článek v Reportéru. „Nepříznivý vývoj bude po roce 2030 zrychlovat. S každým rokem odkladu provedení potřebných změn dochází k nárustu jejich nákladů. Čím později se k nim přistoupí, tím budou pro společnost bolestivější,“ uvedla Zamrazilová.
Co se týče demografické projekce, podle autora analýzy by na tom měla být Česká republika ze států střední a východní Evropy nejlépe, jelikož prý ve srovnání s jinými odchází málo mladých lidí. „Do konce století by počet obyvatel mohl klesnout jen o několik set tisíc. Musí se však potvrdit další předpoklad, který je nyní pro mnohé voliče těžko představitelný. Je jím očekávání pokračující migrace do Česka. Nejpravděpodobnější varianta počítá s čistým přílivem 26 tisíc cizinců ročně. Znamenalo by to, že koncem století by každý pátý obyvatel nebyl narozen v Česku. Alternativou bez migrace je pokles obyvatel o dva až tři miliony – a ještě složitější hledání financí na budoucí penze a zdravotní péči,“ uvedl Štický.
JUDr. Alena Schillerová, Ph.D.
„Je tedy jen otázkou času, kdy – cimrmanovským přirovnáním – v státním kamenolomu vytěží všechnu horninu a narazí na hlínu,“ zakončil článek.
řezník
autor: tle
