Doposud zcela neznámý Putin se 9. 8. 1999 stal předsedou vlády a stárnoucí prezident Boris Jelcin o něm kromě toho mluvil jako o svém nástupci. Přesto mnohé překvapilo, když posledního dne téhož roku Jelcin odstoupil a prezidenské pravomoci místo něj (nejprve prozatímně) převzal právě mladý premiér.

Nesouhlasíte s článkem, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Matěje Stropnického, Romana Jocha, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Martina Bursíka (z 6. 8.) Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody, Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Pehe, Marty Kubišové, Petry Procházkové, Martina Bursíka (z 23. 6.), šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové či Džamily Stehlíkové.

Ransdorf pro jeho charakteristiku uvádí dva momenty z jeho politické kariéry. Tím prvním byla jakási recepce, kde bývalý premiér Primakov vyzval, aby povstali všichni, kdo byli „čekisty“ (tedy působili v sovětské tajné službě) a Putin hrdě učinil vztyk. Ransdorf k této epizodě připsal komentář převzatý od zakladatele Čeky Falixe Džeržinského, podle kterého čekisté mají čisté ruce a horoucí srdce.