Klaus má za to, že to, co se stalo před 50 lety nás ovlivňuje dodnes, ale  možná jinak, než by se mohlo zdát. V 60. letech minulého století podle Klause lidé věřili, že lze vybudovat socialismus s lidskou tváří. Invaze ale ukázala, že něco takového není možné. Komunismus je buď třeba přijmout se všemi jeho zrůdnostmi, nebo ho odvrhnout. Proto také v listopadu 1989 komunismus odvrhli. Už nestáli o další rok 1968. Komunistům už nevěřili. V tom podle Kaluse tkvěl přínos roku 1968 u nás.

Stinnou stránkou ovšem bylo, že nástupnický stát Sovětského svazu Ruská federace je řadou lidí dodnes démonizována, což Klaus považuje za problém. Tito lidé totiž přispívají ke zvyšování napětí mezi Ruskem a Západem.  

Jenže bouřlivá 60. léta prožíval i Západ, jen trochu jiná než my. Zatímco Čechoslováci chtěli víc svobody či více zboží, dalo by se říct více kapitalismu, mladí lidé na Západě chtěli pryč od kapitalismu, chtěli zbořit systém tradičních hodnot, zbořit tradiční buržoazní řád, který považovali za zkostnatělý a přežitý. A zatímco u nás invazi zarazily sovětské tanky, na Západě tuto kulturní proměnu nic nezarazilo. Proběhla a její důsledky prý prožíváme dodnes.