Pullmann jako historik dlouhodobě razí názor, že období komunismu nelze vykládat pouze optikou statečných disidentů a pasivní veřejnosti, jak to s oblibou činí někteří historici. Rozruch vzbudil už na počátku minulého desetiletí svou knihou „Konec experimentu. Přestavba a pád komunismu v Československu“.

Nyní opět způsobil pozdvižení svým rozhovorem pro časopis Echo, kde se zamyslel nad obdobím komunismu zcela jinak, než je zvykem. Uvedl například: „Já bych jako historik nebyl schopen stigmatizovat dělníka na Slovensku, který v roce 1979 oceňuje předmanželské půjčky a neoceňuje svobodu slova.“ Rovněž upozornil, že většinová společnost měla zcela rozdílný pohled na některé věci, než dnes tolik připomínaný disent, který tvořila velmi malá část populace.

Pullmann sám se hlásí k historické škole „revizionismu“. A zmínil, že na Západě dnes zaznívají i mnohem radikálnější názory, které třeba připomínají demokratické aspekty Stalinovy vlády. „Dělníci v továrnách dostali možnost odsuzovat inženýry a posílat je na smrt. Takže podle nich měl stalinismus 30. let jistý demokratický aspekt, v tom smyslu, že dával neelitám možnost útoku na elity, dělníkům na své inženýry,“ uvedl Pullmann v rozhovoru pro Echo24.cz.

V rozhovoru pro internetovou televizi DVTV Pullmann myšlenku rozvedl, že Stalinovo pojetí práce s lidem je v rozporu s dnešní liberální demokracií, která klade důraz na ochranu menšin a na dodržování zásad právního státu. Na stalinismu ale podle něj opravdu musíme vidět to, že dělníci – lid – dostali právo kritizovat své inženýry. „Demokratický prvek spočívá v té participaci,“ zdůraznil děkan.