Válka na Ukrajině není ani náhodou konflikt s otevřeným koncem, jak to prezentují západní politici a média podporující Ukrajinu. Tvářit se, že Ukrajinci mají šanci získat zpět území, o která přišli, vyžaduje velkou představivost anebo neinformovanost o situaci na bojišti a neznalost situace geopolitické. Je-li ale přání otcem myšlenky a účet se dělá bez hostinského, na realitě nesejde a vyfabulovat lze cokoli.
Přátelské setkání prezidentů USA a Ruské federace vypovídá o smíření se Američanů s faktem, že momentálně nejsou v takové kondici, aby Rusko porazili. Ukrajinu bez USA v zádech pak s Ruskem čeká nerovný boj. Američané dávají ruce pryč od ohně, do kterého přitom pilně přilévali hořlavinu. Řečeno na rovinu, místo masivní vojenské pomoci nabízí Trump Zelenskému zprostředkování důstojné kapitulace. A zdá se, že jde o nabídku konečnou, která není k diskusi a u které platí „ber, nebo nech být“.
Hodně lidí, kteří se moc dívají na televizi, je touto situací zaskočeno. Někteří se pohoršují nad americkou věrolomností, jiní odmítají věřit tomu, co se děje, a doufají, že jsou pouze ve špatném snu, ze kterého procitnou. Proč situace zašla tak daleko, že má pro Ukrajinu pouze špatná anebo ještě horší řešení? Nejspíše šlo o podcenění Ruska, o pocit, že nemá cenu Rusům naslouchat, že je není třeba respektovat. Pohrdat soupeřem, který je slabý, si silnější samozřejmě může dovolit. Je ale neprozíravé pohrdat jadernou velmocí, která disponuje obrovským přírodním bohatstvím, má silné spojence a občany, kteří jsou sjednoceni za svým prezidentem.
Ruské stanovisko k rozšiřování se NATO na východ je dnes stejné, jako bylo před dvaceti lety. I důvody, proč Rusové bojují o východní regiony Ukrajiny, jsou stále stejné. Nemění se ani cíle vojenské intervence. Válka neskončí dřív, než bude Ukrajina „neutrální, denacifikovaná a demilitarizovaná“, jak si to Rusové předsevzali. Asi je třeba méně chápavé upozornit, že Rusům je jedno, že je Západu jedno, o co Rusům jde.
Když Rusové nabízejí Ukrajincům mír za ruských podmínek, nabízejí jim samozřejmě kapitulaci. Jen to říkají diplomaticky. Mír po pravdě není příliš reálný. Ukrajinců zemřelo příliš na to, aby politikům prošlo, že je nechali zemřít zbytečně. Ani pro Rusko ovšem není přijatelné, že by jeho ztráty byly zbytečné. Kapitulace Ukrajiny je nepravděpodobná, stejně jako je nepravděpodobná prohra Ruska. Stále je nejpravděpodobnější, že po neúspěšném vyjednávání budou Ukrajinci kapitulovat až po ztrátě Oděsy. Jako malý, rozvrácený vnitrozemský stát, jehož občané se rozešli do světa, protože jim život byl přednější než smrt.
Lidé, pro které mír byl ještě včera sprostým slovem, dnes volají po spravedlivém míru a spílají Donaldu Trumpovi coby zbabělci, který se hrbí před Putinem. Trump ale není zbabělec. Ve skutečnosti jenom není pitomec. Došlo mu, že mluvit s Putinem je lepší, než kvůli němu eskalovat konflikt s Čínou, anebo si znepřátelit Indii. Americkou diplomacii vystihuje zásada, že když nepomůže klacek, je třeba vzít větší klacek. Trump je ovšem v prekérní situaci, kdy větší klacek na Rusko nemá. Klacek, který má k dispozici, mu stačí pouze na Zelenského, když se Ukrajincům nebude zamlouvat skvělá důstojná kapitulace.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Souhlasíte s Ivanem Hoffmanem?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Ivan Hoffman
