Autor textu bydlí v pražské Bubenči a prohlašuje, že sám neměl s novými nájemníky problém, slýchal jen jiné sousedy, jak si stěžují na hluk nebo na to, že nábytek, který považují za nepotřebný, vyhazují do sklepa. Místo nábytku prý rodina do bytu nosila železný šrot. Doležal k tomu poznamenává, že se nové rodiny v domě dlouho zastával, ale jednoho dne se cosi přihodilo...

O buzerantech a českých kokotech

"Ta rodina se nějak asi domákla, že jsem protirasisticky orientován, a jednoho dne přišel jeden z pánů, kteří tam bydlí, abych mu půjčil peníze. Nejsem banka, odešel tudíž s nepořízenou, a když pak zvonil ještě dvakrát, neotevřel jsem a nijak dál jsem s rodinou nekomunikoval. Jenom jsem každý den vídal děti, motající se po baráku a před ním - rodiče je ráno vystrčí z bytu, aby si 'hrály venku', což v Bubenči působí trochu exoticky, ale není to nic špatného," zdůrazňuje Doležal.