„Je neuvěřitelné, jak sprostě se chová mnoho lidí neustále na základě svého iracionálního strachu a nenávisti vůči uprchlíkům, které nikdy osobně neviděli a nepoznali,“ stýská si na úvod svého zamyšlení. „Normálním lidem přijde obscénní, když někomu shoří barák, nebo mu někdo zabije manželku, a on vás požádá o pomoc, a vy začnete namísto toho zjišťovat, jestli náhodou nebyl před rokem 1989 v KSČ, nebo zda neukradl v samoobsluze na rohu tatranku. Anebo se dotazovat, co z toho budete vy mít, když mu pomůžete,“ píše s tím, že v první řadě se musí uprchlíkům pomoci. Prý proto, aby nemuseli spát s malými dětmi v pěti stupních Celsia v oranici a nemuseli hladovět a být nemocní.