velké množství různých definic moci. Jedna z nejstručnějších a dost možná nejvíce trefných říká, že moc má ten, kdo je schopen určovat druhým, v jak velké nejistotě budou žít. Možná se mýlí ti, kdo kritizují Fialovu vládu za neschopnost. Tato vláda každým svým krokem dokazuje, že vládnout umí. Už třetím rokem je schopna udržovat v hluboké nejistotě snad úplně všechny.

Všeobecná nejistota vládne ohledně jejích volebních slibů. Myslela aspoň jeden jediný z nich vážně? Určitě se to netýkalo slibu, že „zabrzdí nesmyslné rozhazování peněz daňových poplatníků, nalezne úspory a stanoví dlouhodobé směřování veřejných financí a v co nejkratší možné době zajistí rozumné hospodaření státu“. Netýkalo se to zaručeně ani slibu, že provede penzijní reformu, jež „bude postavena na celospolečenském konsenzu, který zajistí dlouhodobou perspektivu“. Zajisté se to netýkalo ani slov ohledně bytové otázky, konkrétně jejího slibu, že „přinese řešení, která pomohou jak vlastnickému, tak nájemnímu bydlení včetně sociálního bydlení“ a že za tímto účelem zajistí „zásadní zrychlení stavebního řízení“. Z voličů si současná vláda vystřelila i závazkem, že „prosadí zlepšení politické kultury a do vedoucích pozic vybere poctivé, kompetentní a důvěryhodné osobnosti, které budou hájit zájmy ČR“.

Když dnešní premiér rozvláčně deklamoval, v čem všem se můžeme na jeho vládu a na něj osobně spolehnout, klidně mohl svůj proslov zkrátit. Stačilo říct: Můžete se spolehnout na to, že se budete všichni zatraceně divit.