Ze všeho nejvíce Ostraváka okouzlila scéna, která prý vstoupí do dějin českého filmu. Jezevčík Pavla Kohouta v ní sežere Vaškovi jeho poslední fenmetrák. Také jej zaujaly herecké výkony v čele s Aňou Geislerovou („ma super roli, bo enem furt leži a kuři“). Líbí se i hudba a atmosféra, která vás prý spolehlivě přenese do sedmdesátých let. „Měl sem chuť zapit algenu zteplalu desitku v pajzlu a zakusnut k temu smaženku a husku ze suchym salamem na vesnickem nadru,“ popsal s nadhledem divácký zážitek.

Větvičkovi ale v opusu mnohé chybělo. Film prý před závěrečným revolučním happy endem na balkóně nad Václavákem přeskakuje období 1983–1989, což diváka ochudí o mimořádné zážitky mistrova vztahu s „hořící vodou Jitkou“. Když už autoři ukazují, jak Václav podváděl Olgu s jistou Aničkou, chybí absurdnímu dramatu dokonalé završení, jak je později s Jitkou podváděl obě.

Vyloženě mu prý ale Jitka chybí ve scéně, kdy v listopadu 1989 Václav na Hrádečku uspí esenbáky a odjíždí do Prahy dělat revoluci, i když je všeobecně známo, že tam tehdy trávil listopadový čas právě s ní.