„Proti nacistům jsme zpočátku neměli moc techniky. Používali jsme hlavně koně, aut bylo málo. Když byl kůň zraněný, tak jsme ho snědli. Až ke konci války přibylo techniky a nutno dodat, že pomáhaly i dodávky z Ameriky. Taková to byla válka,“ říká veterán Izák Semenovič, který má na uniformě nespočet vyznamenání. Bojoval jako radista v klíčové bitvě u Kurska. Právě tam bylo před pětasedmdesáti lety rozhodnuto o definitivní porážce „třetí říše“, protože wehrmacht ztratil strategickou iniciativu na východní frontě.

Odhodlaná armáda

„I když se na Západě říká něco jiného, Československo, Polsko, Německo, Bulharsko, Rumunsko a vlastně velkou část Evropy zachránila sovětská armáda. Němce jsme prohnali až do Berlína,“ líčí. Izák Semenovič byl radistou střelecké divize. V bitvě u Kurska byl těžce raněn jedenáctého července 1943, přičemž třináctého oslavil své dvacáté narozeniny. Když se ho člověk zeptá na rozporuplnou historickou osobnost Stalina, řekne: „Ne, ne a ne. Sovětská armáda šla do boje se špatnou zbrojí, ale odhodlaně za vlast, za Stalina. Stalin byl velký člověk. Mohl nás oslabit anebo posílit. Za takových situací je možné z lidí udělat buď trus, anebo hrdiny. A Stalin z nás udělal hrdiny, a říkejte si, co chcete!“