„Svět se po sestřelení ruské stíhačky tureckou armádou obával, že Moskva bude reagovat silou. Koneckonců je známo, že Putin z boje neutíká. Na druhé straně je zase známo, že útok na jednoho ze členů NATO je považován za útok na celou Severoatlantickou alianci. A tak se chvíli zdálo, že by mohl svět čelit katastrofě,“ píše Durden a poukazuje na to, že Putin měl jiné eso v rukávu. Místo síly Moskva rozpoutala propagandistickou kampaň s cílem odkrýt roli Turecka jako prostředníka při prodeji ropy Islámského státu. „Jako by Putin jen čekal, až mu k tomu dá Turecko záminku. Jen pár hodin po sestřelení ruského vojenského letadla Putin obvinil Turecko z nákupu ropy od ISIS,“ píše Durden.

„Moskva obvinila Erdogana a jeho rodinu z financování mezinárodního terorismu. Celá mediální kampaň vyvrcholila prezentací ruského ministerstva obrany, která zahrnovala videa a fotky kamionů převážejících ropu z území ovládaných Islámským státem,“ uvádí Durden s tím, že tato strategie Ankaře uškodila mnohem víc než série leteckých úderů. „Spoluvina Turecka na pašování ukradené ropy ze Sýrie a Iráku se rozšířila do celého světa a nad konáním Erdogana panují značné rozpaky. Zprávy šířené Moskvou také odhalily, jakým způsobem s ISIS spolupracují také další vysocí představitelé Turecka. Moskva dokonce v rámci své kampaně zašla tak daleko, že naznačila také jistou spojitost se Spojenými státy.“