Rozhodnutí francouzského soudu v kauze Marine Le Penové vyvolalo na politické scéně rozporuplné reakce a intenzivní debaty o její nadcházející prezidentské kandidatuře. Soud na jedné straně definitivně potvrdil vinu političky za zneužití finančních prostředků Evropské unie a vyměřil jí trest v podobě jednoho roku domácího vězení s elektronickým náramkem. Na straně druhé jí však verdikt umožnil ucházet se na jaře příštího roku o post francouzské prezidentky. Sama Marine Le Penová již oficiálně potvrdila, že do souboje o Elysejský palác skutečně vstoupí.
Podle analytika, publicisty a spisovatele Františka Kalendy, který situaci dlouhodobě sleduje přímo v Marseille, může mít celý soudní proces pro Le Penovou paradoxně opačný než likvidační efekt. Kalenda v rozhovoru pro Český rozhlas Plus upozorňuje, že podezření, soudní tahanice ani samotné odsouzení nemusí v dnešní době politiky diskvalifikovat. Pro určitou část voličů to podle něj představuje výhodu, protože se odsouzený lídr může stylizovat do role bojovníka proti establishmentu a zlým soudům. Kalenda doslova uvádí, že „hroší kůži Marine Le Penová určitě má“ a že z ní tato situace dělá v očích jejích příznivců „oběť a mučedníka“.
Tento předpoklad podporují i první průzkumy veřejného mínění, které byly zveřejněny bezprostředně po verdiktu a po oznámení její kandidatury. Data naznačují, že pokud by se volby konaly nyní, Le Penová by zvítězila i ve druhém kole nad nejvážnějšími potenciálními soupeři, včetně bývalého premiéra Édouarda Philippa, nad kterým si udržuje zhruba čtyřprocentní náskok. Kalenda nicméně upozorňuje, že s ohledem na statistickou chybu, která se pohybuje kolem tří a půl procenta, by byl konečný výsledek velmi těsný.
Francouzská společnost je v pohledu na situaci hluboce rozdělená. Zatímco část veřejnosti trvá na demokratickém právu voličů rozhodnout o své hlavě státu v řádných volbách bez ohledu na justiční verdikty, kritici mluví o nepřiměřené shovívavosti francouzských soudů vůči potrestané političce. Zda Le Penové tato strategie mučednictví vydrží až do jarního hlasování, zůstává klíčovou otázkou francouzské politické budoucnosti.
Le Penová je extrémně disciplinovaná politička
Chcete, abychom od roku 2035 dávali na zbrojení alespoň 3,5% HDP?Anketa
V otázce politické disciplíny se Marine Le Penová chová velmi svědomitě a v posledních letech si dává velký pozor, aby jí na veřejnosti neuniklo nic rasistického či antisemitského. Kalenda zdůrazňuje, že „je extrémně disciplinovaná“ a není typem politika jako Donald Trump, který často bez rozmyslu mluví nebo píše na sociální sítě. I když se Le Penová svými výroky například o imigraci pohybuje na samotné hraně, vždy se úpěnlivě snaží, „aby tu hranu nikdy nepřekročila“.
Zcela jiná pravidla však platí pro řadové členy strany, u nichž k překročení této pomyslné linie dochází relativně často. Ve straně totiž stále působí lidé z éry jejího otce nebo kariéristé, kteří se k hnutí přidali v době jeho vzestupu. Pokud se tito lidé dopustí výroků hraničících s rasismem nebo tvrdým antiislamismem, strana to někdy veřejně odsoudí a ve výjimečných případech dotyčného vyloučí. Vůči prohřeškům svých podřízených je vedení nekompromisní. Kalenda to demonstruje na příkladu vysoce postaveného člena Národního sdružení a starosty města Fréjus, který byl obviněn z korupce a musel okamžitě opustit své stranické funkce. V Národním sdružení jednoznačně platí pravidlo, že „co je dovoleno Bohovi, není dovoleno těm ostatním“.
„Baví mě, že třeba jeden ze současných mluvčích strany Národní sdružení je bývalý, jak bych to řekl, model v homosexuálních časopisech. Je to samozřejmě strana tradiční, která bojuje velmi silně za tradiční rodinu a tradiční hodnoty,“ řekl publicista a dodal, že dnešní politici jsou schopni takové věci ze své minulosti velmi rychle shodit ze stolu. V lepším případě to označí za věc mladické nerozvážnosti, v horším případě tvrdí, že se jedná o kampaň, hon na čarodějnice nebo komplot.
Dojde na střety s levicí v ulicích?
Pokud by Marine Le Penová skutečně stanula v čele státu, největší změnou oproti dnešní Francii pod vedením Emmanuela Macrona by byl podle analytika dramatický nárůst napětí ve společnosti. Kalenda se domnívá, že samotné konkrétní kroky její potenciální vlády by „nemusely být tak šílené“, ačkoliv nevylučuje demonstrativní akce po vzoru Donalda Trumpa ve Spojených státech, jako jsou pokusy o masové deportace lidí. Jakékoli závažné diktátorské tendence se však podle něj ve Francii projevit nemohou, protože „to ten systém prostě neumožňuje“. Klíčovou institucí je v tomto ohledu například Senát, který nelze snadno ovládnout, neboť jeho členové jsou nominováni z místních samospráv. Výraznou brzdou by byl i samotný parlament, který je v posledních letech natolik rozdělený na nesourodé frakce, že by v něm Le Penová pro radikální změny systému jen těžko hledala většinu.
Hlavní riziko budoucí Francie pod jejím vedením tak nespočívá v destrukci politického systému, ale v hrozbě masových pouličních nepokojů. V zemi se totiž zhruba 10 až 15 % populace hlásí k radikální levici. Kalenda upozorňuje, že se jedná o lidi, kteří již dnes „dělají v ulicích velký nepořádek“, bojují s policisty a vyvolávají výtržnosti. V případě vítězství Le Penové by se tato část společnosti extrémně mobilizovala a radikalizovala. Na druhé straně barikády přitom stojí příznivci Le Penové, včetně fašizujících bojůvek operujících na okraji jejího hnutí, které se otevřeně hlásí k historickému režimu ve Vichy. Analytik varuje před scénářem, kdy by tyto dvě frakce bojovaly mezi sebou v ulicích, a přiznává, že „toho se bojí nejvíc“.
Z mezinárodního pohledu Kalenda odmítá, že by úspěch Národního sdružení znamenal stejnou hrozbu, jakou podle něj představuje například německá strana AfD. Upozorňuje, že AfD zachází ve svých postojích mnohem dál a pro francouzskou političku byla v Evropském parlamentu zcela nepřijatelná. Marine Le Penová dala od německých kolegů záměrně ruce pryč a odmítla s nimi sedět v jedné frakci, přestože v ní zasedá i český politik Tomio Okamura. Kalenda v této souvislosti připomíná, že AfD požaduje zrušení Benešových dekretů, a tato formace je tak vnímána jako „špinavá a odporná“ nejen pro Le Penovou, ale i pro maďarského premiéra Viktora Orbána.
Frexit už není na stole
V ekonomické a sociální oblasti slibuje Národní sdružení politiku s výrazným sociálním apelem. Strana deklaruje, že nebude zvyšovat daně a naopak plánuje jejich snížení pro středně velké a malé podniky. Klíčová postava hnutí Jordan Bardella se navíc výrazně sblížil s francouzskými podnikatelskými kruhy a nejbohatšími lidmi v zemi, což naznačuje, že by hospodářská realita nemusela být ultraextrémní. V sociální sféře chce strana vrátit věk odchodu do důchodu na původní úroveň. V imigrační politice Kalenda očekává pokusy o velká gesta a demonstrativní akce po vzoru Donalda Trumpa, která by však v praxi vedla k větší militarizaci a v místech jako Marseille by mohla vyústit v brutální střety a excesy policejního násilí.
Pokud jde o Evropskou unii a geopolitiku, strana se posunula k umírněnějšímu tónu a je „spíše taková lehce euroskeptická“. Národní sdružení definitivně opustilo dřívější plány na odchod z Evropské unie i představy, že by Francie měla zrušit euro a vrátit se k franku. V otázce zahraniční pomoci se strana chová izolacionisticky. K Ukrajině se sice navenek „obecně staví jakože podporuje“, ale ve skutečnosti nechce na její podporu vydávat finance a její zástupci hlasují proti pomoci v národním i Evropském parlamentu. Kalenda zároveň předpokládá, že by se pod vedením Le Penové výrazně nezvyšovaly ani francouzské výdaje na obranu.
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Centrum pravidel a procesů ParlamentníListy.cz
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.


















