V univerzitním parku na Oxfordu je klidné místo, které je pojmenováno po prezidentu Václavu Havlovi. Odhaleno bylo v listopadu 2014 a události se zúčastnili bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, místopředseda vlády Pavel Bělobrádek a pro mnohé překvapivě i podnikatel Luděk Sekyra.

Ten byl pro mnohé velmi překvapivým účastníkem takové slavnostní události, přesto však jako jediný má s Oxfordem určité spojení. Má zde svou Sekyrovu budovu, kde jsou přednáškový sál a studijní místnosti. Je také jedním ze zakládajících členů a má místo ve správní radě univerzity. „I přes nesporné výhody Sekyrovy budovy pro studenty reprezentuje objekt zcela odlišné hodnoty jako Havlovo místo. Sekyrovy politické asociace jsou protikladem všeho, čím byli Válav Havel a Nadace Jana Husa.“

„Sekyra byl věhlasným vůdcem mládežnického sdružení, plodným členem KSČ a z režimu prospíval. 13. listopadu 1989, dny před tím, než stovky tisíc idealistických Čechů rozhořčených policejním násilím vyšli do ulic za demokracii, Sekyra se nechal fotit Rudým právem, jak mluví s vůdci Socialistického svazu mládeže.“

Komunistický režim si zakládal na potlačování akademických svobod a vyšší vzdělání bylo rezervováno pouze pro ty, kteří jednali v souladu s tím, co si přála strana. „Marxismus-leninismus byl základním předpokladem pro všechny a studenti se učili rutinně, nikoli skrze sdílení názorů a informací.“

Tehdejší doba tak dala vzniknout Nadaci Jana Husa, jejíž prvopočátky se datují k bytovým seminářům profesorů, kteří skrze ně bojovali s akademickou represí. Ti na svoje semináře zvali i profesory zahraničních univerzit, mnohdy však neúspěšně. Pozvání Juliuse Tomina však přijala dr. Kathleen Wilkesová, a když viděla, jak kvalitní byla přednáška o Platónovi, začala přesvědčovat svoje kolegy, aby na některé bytové semináře taktéž dorazili.