„Ježíš“, nebo pod „Vodník“?

Už se zase vznáší idea jakýchsi nadpřirozených fantasmagorických bohů nad hromadami mrtvol. „Allahu Akbar!“ řvou islámští náboženští šílenci a v Paříži hoří krev.

Korán se nadšeně chechtá a Bible v maskáčové úpravě pro české křesťanské bojovníky v Afghánistánu a Iráku přizvukuje v rytmu štěkotu našich českých zbraní.

Když frustrovaný člověk jménem Malý násilím vnutil při sametové revoluci na Letné demonstrujícímu davu modlitbu nazvanou „Otčenáš“, znovuobnovil základy „křesťanského státu“. Předání obrovského majetku náboženským skupinám následovalo. A moc náboženství a podkožního tuku jejich církevních obhospodařovatelů se hromadí.

Naše „křesťanské státy“ od té božsky sametové revoluce zničily s Biblemi v rukách sekulární systémy v Sýrii, Iráku, Libyi (tuto bezbožnou kupříkladu vybombardovala, jak je známo, Francie) a právě se snaží zbavit sekulárního systému v Sýrii. Při tom byly zabity statisíce civilistů. Sekulární vakuum v námi zničených státech okamžitě vyplnili náboženští šílenci, tak jak se o to snaží po pádu socialistických systémů i v našich zemích.