Stropnický si v poslední době také zahrál v divadelní hře Úplné zatmění. Zde ztvárnil roli Paula Verlaina. „Rozhodnutí, že do toho půjdeme, padlo už loni v červnu, ale protože jsme se s partnerem v létě stěhovali na venkov, neměli jsme čas zkoušet. Tím pádem jsme to přesunuli na zimu, abychom se ze studeného zámku mohli jezdit do Prahy ohřát,“ vypráví své divadelní začátky. Na prknech, která znamenají svět, vystupuje se svým partnerem.

Následně hovořil i o svém životě, kdy podle svých slov nepotřebuje příliš pohodlí. „Uvědomuju si, že díky pohodlí se člověk stává usedlý, takže jsem ho nikdy příliš nevyhledával,“ vypráví Stropnický. Popisuje, jak když skončil ve vedení Strany zelených, měl za sebou patnáct let v politice. „Všechny víkendy jsem do té doby trávil na schůzích a většinu ostatního času na radnici nebo při jiné politické práci ve straně. Řekl jsem si, že chci změnu, a když už změnu, tak ať je co největší. S Danem jsme nejdřív plánovali, že koupíme horskou boudu, kterou jsme objevili při výpravě na Sněžku, ale ta nebyla na prodej,“ popisoval, jak oba v té době věděli, že chtěli nějakou výzvu, kterou by mohli opravit. A to takovou, jež by sloužila i nějakému veřejnému zájmu.

„V Praze jsem pomáhal vybudovat a vést kulturní centrum na žižkovském nákladovém nádraží, projekt, který chce teď mimochodem nové vedení města potopit, což je zoufale hloupé, a řekl jsem si, že něco podobného v menším by mohlo vzniknout u nás v Osečanech. V létě bychom na zámku chtěli zorganizovat divadelní festival a uvést tam i samostatně nazkoušené představení Kladivo na čarodějnice, které se jednak hodí do místních barokních prostor a zároveň se mi teď zdá docela aktuální,“ popsal Stropnický.