Podle ní má pro veřejné činitele trestní řád zvláštní sazby. „Tedy nikoli padni komu padni, nýbrž padni dvakrát tolik. Využije-li se zásada oportunity v trestním řízení, neplatí pro Ratha nic, co pro obyčejného člověka, i kdyby ukradl jen rohlík v krámu,“ píše Válová v úvodu svého zamyšlení.

Jiná pravidla platí pro veřejné činitele u soudu i v dalších ohledech. Běžný člověk by se po pádu z kola rozhodně neměl spoléhat na to, že soud shledá jeho účast nutnou a hlavní líčení odročí. Běžný člověk by měl soudu zaslat omluvu spolu s potvrzením od lékaře a zároveň dát soudu najevo, že se chce hlavního líčení účastnit, např. tím, že požádá o odročení. „Pokud by tyto kroky nepodnikl a soud neshledal jeho účast na hlavním líčení nutnou, proběhlo by hlavní líčení bez jeho účasti,“ popisuje běžnou situaci na svých stránkách Člověk v tísni.

Jenže v případu Davida Ratha proti medicínskému stanovisku Rathova ošetřujícího lékaře objednal soud zprávu soudního znalce. „Je to neekonomické, neboť kam by tento stát přišel, kdyby všem obžalovaným omluveným z hlavního líčení z důvodu nemoci opatřoval soudní znalce,“ přiznává Válová s tím, že je to nicméně zákonné a z hlediska vývoje procesu s Davidem Rathem logické.

Trestní řád rozděluje občany do dvou kategorií

Připomíná, že lidi do dvou kategorií rozděluje samotný trestní řád. „Veřejný činitel podle trestního zákona v případě prokázaného přijetí úplatku čelí trestu až dvanáct let na rozdíl od pětileté hranice u obyčejného člověka. A od výše trestu se odvíjí proces,“ uvádí Válová.