Už od brzkého rána se u takzvané pěší brány Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, jak zní celé jméno věznice, kupily věnce a kytice. Řidič limuzíny z Hradu skoro zatarasil celou ulici, jako by mu to tam patřilo. Nicméně přivezl jen puget, moc krásný, třeba dodat. Na místě se totiž konalo pietní shromáždění u příležitosti výročí Pražského povstání. A jeho účastnící se dostali i do jednoho z nejsmutnějších míst tuzemské novodobé historie, do Pankrácké sekyrárny.
Poklona skvělému právníkovi
Nejdříve představitelé různých státních organizací položili květiny k pamětní desce Emila Lányho, což byl jeden z nejvýznamnějších právníků první republiky, významná osobnost tuzemského vězeňství, a zúčastnil se protifašistického odboje. V červnu 1944 byl zatčen gestapem a ve vazbě na Pankráci byl umístěn až do počátku Pražského povstání. Pátého května 1945 ho gestapáci chtěli převézt jinam, ale přímo před vězením vybuchla bomba svržená německým letadlem. Lány byl zraněn, a když eskorta viděla rozsah jeho zranění, tak ho zastřelila. „Vlastně se to stalo na samém prahu svobody,“ podotkl historik Aleš Kýr, jenž je vedoucím Kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby ČR.
Hned na další pamětní desce se píše, že v Pankrácké věznici byly popravovány oběti německého nacismu a československého komunismu. Na základě rozsudků německých soudů bylo v letech 1943 až 1945 popraveno gilotinou 920 mužů a 155 žen. Z výkonu rozsudků československých soudů bylo v letech 1949 až 1960 popraveno oběšením 176 mužů a jedna žena – JUDr. Milada Horáková. Mezi popravenými jsou i příslušníci vězeňské stráže Čeněk Petelík a Jan Horáček.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský