Debatu s názvem „Mrtvé, nebo spící? Německo po východní politice“ („Dead or dormant? Germany after Ostpolitik“) organizoval Ústav mezinárodních vztahů, spadající pod ministerstvo zahraničí. Docent z Oxfordské univerzity Ian Klinke se zamýšlel nad tím, kam po únoru 2022 jeho země směřuje. Hovořil zejména o třech hlavních tendencích – atlantismu, východní politice (Ostpolitik) a strategiích založených na geopolitice.

Američané jsou prý podobně nepopulární jako Rusové

Jak připomněl Klinke, Západní Německo po druhé světové válce mělo jednoznačně atlantickou orientaci, tedy vazbu na USA. Zaštiťoval ji dlouholetý kancléř a šéf CDU Konrad Adenauer. Sociální demokraté ale koncem 60. let přišli s východní politikou, tedy postupnou normalizací vztahů s Moskvou a také komunistickou NDR. A to navzdory invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. 

Tváří nové politiky se stal kancléř Willy Brandt, který za ni dostal i Nobelovu cenu míru. Neméně podstatnou roli ale hrál Egon Bahr, který zůstal výraznou zákulisní postavou SPD až do své smrti v roce 2015. Podle Klinkeho měl velký vliv i na kancléře Gerharda Schrödera. Ten by nyní měl podle Moskvy vyjednávat o obnovení vztahů mezi Evropou a Moskvou, což ale německá vláda kategoricky odmítá.

Velkou ránu zasadil východní politice ruský vpád na Ukrajinu před čtyřmi lety. Německý expert uvedl, že mocenská síť, která spolupráci s Ruskem tradičně prosazovala, ztratila svůj vliv, a to včetně bývalého šéfa SPD Schrödera. Citoval průzkumy veřejného mínění, které naznačují, že Rusko je nyní pro německé občany extrémně nepopulární – na rozdíl od Francie a Británie. Výraznou ztrátu ale prý utrpěli i Američané, kteří na tom jsou v očích Němců podobně jako Rusové.

Obnova Nord Streamu 2 nepravděpodobná

Klinke poznamenal, že válka na Ukrajině pro Němce přestává být hlavním tématem a stává se spíše pozadím politických debat. Stejně jako třeba změna klimatu. „Němci jsou teď znepokojeni hlavně Donaldem Trumpem a jeho nevyzpytatelným chováním,“ vysvětluje docent z Oxfordu.

Současná americká administrativa prý oslabila tradičně silnou atlantickou orientaci Německa. To ale neznamená, že to nutně povede k oživení východní politiky. Jejím symbolem v minulé dekádě byl projekt ropovodu Nord Stream 2, který padl po únoru 2022.

Fotogalerie: - Před tripartitou

Podle Klinkeho není obnovení projektu ani energetické spolupráce s Ruskem obecně na stole. „Existují pokusy Nord Stream obnovit, hlavně ze strany AfD, ale překážky jsou teď příliš velké. Navíc jsou tu i právní překážky z Bruselu,“ dodal.

O zásadní roli AfD

Z jeho slov vyplynulo, že právě roli Alternativy pro Německo považuje pro další směřování země za klíčovou – ostatně v některých regionech už její podpora přesahuje 40 %. Klinke se ale domnívá, že v řadě důležitých otázek nejsou zdaleka jednotní. Týká se to třeba zahraniční či bezpečnostní politiky.

„S AfD je to komplikované. Otázka je, kam je dovede interní debata,“ řekl docent na adresu možného sbližování s Ruskem. Jasno prý nemají ani ve věci probíhajícího masivního zbrojení a možného obnovení povinné základní vojenské služby. „Chtějí silnou armádu, ale zároveň nechtějí NATO,“ prohlásil na pražské debatě Klinke.

Pozornost publika vyvolala diskuse o vztahu „krajní pravice“ a Evropské unie. Podle německého experta totiž i ty nejradikálnější strany v pravé části politického spektra jsou v té či oné podobě nakloněny jednotné Evropě a panevropanství. „Dexit (vystoupení Německa z EU, pozn. red.) není téma. Ale tyto strany by EU změnily zcela zásadním způsobem,“ podotkl.

„Monroeova doktrína“ pro Evropu

A nadhodil otázku, zda je možné, aby Evropa hrála samostatnou geopolitickou hru, zda je možné mít evropskou geopolitickou strategii, která by překonávala národní státy, a kdo by v takovém případě měl být „imperiálním jádrem“ Evropy.

Fotogalerie: - Macinkův tým politických poradců

Právě tímto směrem totiž míří strategie založené na geopolitice, které údajně nejsou cizí ani AfD a analogickým stranám v dalších členských zemích. „Přesně to se teď v Evropě řeší. Vize nějaké Monroeovy doktríny pro Evropu,“ řekl s odkazem na strategii Trumpovy administrativy, která si nárokuje kontrolu nad celým americkým kontinentem bez zasahování zvenčí.

A došlo i na čerstvou debatu o jaderných zbraních, kterou spustil kancléř Friedrich Merz, když vyjádřil zájem o sdílenou jadernou obranu zajišťovanou Francií, která disponuje vlastními jadernými zbraněmi. Klinke považuje vývoj německé jaderné zbraně za nerealistický, nevylučuje nicméně spolupráci s Paříží. „Pokud ale vyhraje strana Marine Le Penové, je tahle možnost vyloučena,“ dodal s tím, že tyto plány dostávají Německo spíše do slepé uličky.

Psali jsme:

Drulák k Posseltovi: Co kdyby vládli městu muslimové a pozvali si teroristy?

Nástupce Le Penové se už pilně připravuje na převzetí Francie

Tvrdě na Ukrajince. Okamura připravuje přísná opatření

Německo bouří proti mobilizaci. V ČR je ticho