„Jak dlouho trvalo po každém údajném incidentu s údajně politickým pozadím iniciativě HateFree, jejímž posláním je (údajně) mírnit nenávist ve společnosti, než začali křičet o neonacistickém, xenofobním, rasistickém útoku? Většinou do pár hodin, někdy i dříve. Někdy jsme se o takových útocích dozvídali rovnou od aktivistek, které nám celý příběh věrně dle své fantazie přes média povyprávěly. A kde je HateFree teď? Kde jsou jeho plamenná prohlášení proti politickému násilí? HateFree mlčí,“ pozastavuje se Lošťák. Řeč je o provokaci jistého Míly Hájka, který muslimy upozornil na Martina Konvičku. Na plakátu, který vylepil na zeď londýnské mešity, vyzývá radikály k tomu, aby mu napravili hlavu. 

Snad vadí, že nynější incident je tak dobře a prokazatelně zdokumentován. Že pachatel není imaginární, ale velmi skutečný, že dokonce ještě jásá nad tím, co udělal, na sociálních sítích. A není v tom jásání sám. Prostě je to celé asi moc očividné, HateFree má zkrátka radši něco mlhavějšího. Nebo ne?“ ptá se k HateFree Lošťák.

Podle něj se HateFree takto ukazuje jen v tom nejjasnějším světle. Ukazuje tak, že je indoktrinačním nástrojem ve prospěch jednoho politického směru, který přímo vytváří. „Vždyť iniciativa HateFree nemůže být neutrální a apolitická, už proto, že její lidé jsou všichni typičtí neomarxisté,“ myslí si. Podle něj HateFree přináší do společnosti nenávist.