Model nepřímé demokracie, spočívající na volbě zástupců v parlamentu nebo samosprávě, nevznikl ze snahy omezit účast lidu na rozhodování. Jenom na rozdíl od tradiční řecké polis nebo islandského Althingu žije dnes příliš mnoho lidí, než aby se mohli všichni shromáždit na náměstí a odhlasovat svůj názor.

Je snadné vykřikovat ve volební kampani, že „chceme referendum ve všem kromě trestu smrti“. Takto jednoduché heslo lze prosazovat jenom díky přesvědčení samotných hlasatelů, že ho prosadit nelze.

Je zřejmé, že autoři hesla nemají na mysli skutečně hlasování o všem. V tom bych viděl první problém. Díky sociálním sítím dnes není problém shromáždit dostatečný počet podpisů pod téměř každý sebebláznivější nápad. Pokud by se toto stalo módou (a já se obávám, že takovému efektu nelze zabránit), pak příslušným institucím těžko zbude čas na jinou práci, než vypisování a vyhodnocování referend. Nechci mluvit o finančních nákladech – míru demokracie nelze přepočítávat na peníze.