Petr Robejšek dostal dotaz od posluchačky, která poslední dva roky neměla možnost tolik sledovat světové dění a nyní byla šokována, jak se atmosféra změnila směrem k válce. Robejšek připustil, že pravděpodobnost válečného scénáře stoupá, ale podle něj nikoliv akutně. „Západní státy si za léta svého vzestupu k nejúspěšnější civilizaci moderní doby přibraly určitý morální balast. Navalily na sebe omezení své akceschopnosti a v tomto případě obranyschopnosti. A to v naději, že dokáží svět ovlivnit svým příkladem,“ vysvětloval politolog.
Jenže nepřátelé naší civilizace podle něj bojují naprosto bezohledně a mají úplně jiný hodnotový systém. „Západ je v defenzivě, která je způsobená zejména tím, co si sám naložil, to znamená morálními ohledy vůči celému světu,“ dodal.
Evropa podle Robejška ztratila svou odhodlanost a upadla do dekadence. „Mluvíme o společnosti, o civilizaci, která je tak úspěšná, že už neví, co by a vymýšlí si věci navíc. To jsou právě ty věci, kdy každý má právo na všechno, tolerujeme úplně všechno,“ vysvětluje politolog. Bezbřehou tolerancí podle něj odhalujeme své slabé křídlo. S tím podle něj souvisí i naše tendence omlouvat zlo, díky které má pachatel větší práva než oběť.
„Když někdo spáchá nějaké zvěrstvo jako Breivik, tak se najde tisíce poradců, terapeutů, expertů, kteří řeknou ‚on za to ve skutečnosti nemůže‘; a pak se v případě, že by tito lidé v uvozovkách selhali, najdou jiní, kteří řeknou ‚my s ním přesto musíme zacházet humánně‘. To je dekadence,“ vysvětluje. Selhání společnosti přirovnal k selhání jejích elit. „Civilizace se ztrácí v intelektualismu, a ztrácí tím pádem kontakt s praxí,“ vysvětluje. Typickým intelektuálem dneška je podle něj génius, který své oblasti rozumí dokonale, ale jinak si není schopen ani zavázat tkaničky a pro praktický život je zcela nepoužitelný.
Rýpl si i do těch, kteří se snaží pomáhat migrantům. Tito lidé podle něj často nedokáží cítit a myslet současně. Skončí u toho, že cítí potřebu pomáhat bližním. „Myslet, to je to druhé nezbytné k tomu, abychom tím, že pomáháme jiným, nezničili sami sebe, a tím vlastně i ten důvod, proč ti jiní k nám chtějí,“ vysvětlil s tím, že nyní potřebujeme právě kombinaci citu a rozumu.
Na rozdíl od moderátorky to však nevidí až tak skepticky. Společnost, která je ohrožená a hrozí ji zánik, podle něj začne dělat rozumné věci. „A já si myslím, že to povědomí bezprostředního, vitálního, akutního nebezpečí se teď prosazuje, že se tou zvláštní konstelací migrační vlny a teroristických útoků svým způsobem znásobilo. Vytvořilo to náladu, ve které radikální rozhodnutí a akce na obranu západní civilizace, jsou nejenom myslitelné, nýbrž zdají se být jako nutné,“ dodává.
Jako příklad tohoto vzpamatování uvádí situaci z Paříže po teroristických útocích. Lidé tam stáli na místě neštěstí, nakladli tam pole svíček a u nich drželi pietu. Pak je najednou něco vyleká a oni začnou přes to pole svíček prchat, protože pieta je sice hezká, ale zachránit si život je důležitější. Ukazuje to prý naše odhodlání začít konečně jednak trochu racionálně.
Psali jsme:
autor: jav
