Petr Žantovský se tentokrát zastavuje u sporů kolem Knihovny Václava Havla, kterou podle něj dlouhá léta provázela aura morální autority a odkazu bývalého prezidenta. V posledních týdnech však instituce čelí vážné krizi: odešli klíčoví sponzoři Zdeněk Bakala a Karel Komárek, výpověď podal tým knihovny a od dohody o spolupráci následně odstoupila i Dagmar Havlová. 

„Letos se z Knihovny Václava Havla stalo to pověstné klubko zmijí,“ dodává mediální analytik, který zmiňuje důvody, proč se instituce podle něj dostala do současné situace. Jedno z vysvětlení vidí v postupném úbytku jejího společenského významu. „Veřejný význam a sledovanost té instituce byla blízká nule, možná už přišla do záporných čísel a vlastně celá ta věc se stala zbytečnou,“ uvádí.

Právě v tom spatřuje i důvod odchodu dlouholetých mecenášů. „Pánové, co to celou dobu financovali, odtud odešli, protože přestali mít pocit, že peníze házené tímto směrem dávají nějaký smysl a užitek. To je prosté pragmatické vysvětlení,“ domnívá se.

Druhou rovinu celé kauzy pak podle něj představuje mediální obraz současného ředitele Knihovny Václava Havla Tomáše Sedláčka. „Tento rozčepýřený a neortodoxně vyhlížející, mluvící člověk levicových názorů byl považován našimi médii rovněž za modlu a za někoho, koho stojí za to ideově následovat. Tady Havlův étos však narazil na Sedláčkův pragmatismus, jak se zdá, a neštěstí bylo na světě,“ glosuj situaci Žantovský.

Část novinářů v celé kauze podle Žantovského ztratila obvyklý orientační bod: „Většina mainstreamových médií vůbec netuší, co se děje. Oni teď nevědí, protože jejich základní modus vivendi je někomu fandit a toho hájit, o tom psát superlativy. Oni teď nevědí, komu mají fandit, zda Havlové, Bakalovi nebo snad Sedláčkovi,“ míní.

V této souvislosti připomněl i vyjádření Lubomíra Zaorálka, který na sociální síti přesně pojmenoval hlubší příčinu rozpadu Knihovny Václava Havla. „Příčinou toho rozpadu je to, že se Havlova domnělého odkazu zmocnili jeho vykladači a následovatelé. Tedy lidé, kteří jenom tím, že se odkazují na Havla, mají pocit, že jsou lepší a výlučnější,“ shrnuje Žantovský.

„Na Havla se mnozí lepili už za jeho života. Proč by se na něj nenalepili i po jeho smrti, když už se sám nemůže bránit?“ pokračuje mediální analytik. „V té knihovně to k ničemu neslouží. A Havlovi už vůbec ne,“ podotýká. „Celá tato věc by měla být dobrou poučnou zkušeností k tomu, aby se tahle pamětihodná knihovna prostě zavřela,“ říká Žantovský.

Neočekává však, že k uzavření knihovny nedojde. Již podařilo obsadit klíčové orgány instituce. Ve správní radě podle médií zasednou například hudebník a bývalý politik Michael Kocáb, senátor a egyptolog Miroslav Bárta. Přesto očekává další personální změny ve vedení knihovny. „Zřejmě se tam natáhnou zase nějací lidé, kteří jako první akt nepochybně odvolají Sedláčka a posadí tam nějakého bezbarvého vykladače,“ uvedl.

Za zásadní otázku označil budoucí financování knihovny po odchodu velkých soukromých sponzorů. Varuje, aby výpadek soukromých peněz nezačal nahrazovat stát. „Určitě se najde nějaký chytrý, který vymyslí, že ty chybějící soukromé peníze dotlačí do Knihovny Václava Havla státní rozpočet,“ dodává na závěr s tím, že bude sledovat, jak se k celé věci postaví současná vládní koalice. „Věřím, že se k tomu postaví rozumně,“ uzavírá Petr Žantovský první první téma.

Volba radních ve stínu neprověřených nahrávek

Další mediální událostí, u které se Petr Žantovský zastavuje, je volba členů Rady České televize. Mezi zvolenými nakonec neuspěli bývalí radní Pavel Matocha a Roman Bradáč, které nepodpořila vládní koalice ani opozice. Jejich jména přitom v posledních týdnech rezonovala v souvislosti s údajnými nahrávkami o korupci, u nichž se podle Žantovského dosud nevyjasnilo, zda jsou autentické, nebo vytvořené pomocí AI.

Žantovský je toho názoru, že se mělo počkat na výsledek důkladného a nestranného prověření nahrávek. „Přijde mi velmi podivuhodné, že se nepočkalo na výsledek vyšetřování a nějakého opravdu důkladného, pokud možno nestranného rozboru, který by dospěl analýzou těch nahrávek k verdiktu,“ připustil, že takový závěr mohl vést buď k vážným důsledkům pro oba muže, nebo naopak k jejich očištění.

Následně se vymezil vůči reakci Pirátů, kteří ve své tiskové zprávě „jásají“ nad tím, že se podařilo zabránit zvolení Pavla Matochy a Romana Bradáče do Rady ČT. Kritizuje především to, že výsledek označili za důležitý úspěch opozice a zároveň se hlásili k prosazení veřejného hlasování. „Veřejné hlasování o personálních otázkách je naprosto nestandardní věc. Je to porušení veškeré individuální svobody a demokracie,“ konstatuje Petr Žantovský.

Poslanci by prý neměli být vystaveni tlaku, aby veřejně ukázali, koho volí a koho ne.
„Teď tam někde sedí nějaký pirátský fízlíček, který si dělá čárky u jednotlivých poslanců, jestli opravdu hlasovali správně. Z toho se mi trochu dělá špatně,“ dodává. Vyloučení kandidátů jen na základě podezření považuje za nebezpečný precedens. „Řekne se, že tento pán je něčeho podezřelý, takže bude vyloučen z jakéhokoli kariérního postupu tímto směrem, a pak se tedy možná bude zkoumat, jak to s tím pánem je. To je přece také nesmysl,“ pozastavuje se.

Za zásadní považuje otázku, kdo ponese odpovědnost, pokud by se ukázalo, že údajné nahrávky byly falešné. „Představme si situaci, že Matocha s Bradáčem prokážou, že ta nahrávka je falzum. Kdo pak bude nést odpovědnost?“ ptá se mediální analytik. „Nelíbí se mi to. Tohle je situace, ve které bere demokracie za své. Není to správně. Jak potom mají lidé mít pocit, že spravedlnost je vymahatelná a předvídatelná? Dost těžko,“ považuje Žantovský situaci za vážný zásah do důvěry v demokratické procesy.

„Dělostřelecká příprava“ na další prezidentskou kampaň?

Na závěr se Petr Žantovský zastavuje u návštěvy prezidenta Petra Pavla na jednání vlády, kde očekával, že se vyřeší otázka jeho účasti na summitu NATO v Ankaře, k žádnému posunu však nedošlo. 

K tomu Petr Žantovský připomíná, že zahraniční politiku podle ústavy určuje vláda, nikoli prezident. „Pan Pavel má zřejmě osobitý výklad ústavy, nebo ji nečetl, nebo já nevím, ale jeho umanuté lpění na tom, že pojede do Ankary, už začíná být směšné,“ říká.

Prezidentův odchod z jednání vlády bez výsledku označil za symbolický moment celé kauzy. „Jeho odchod z vlády bez jakéhokoliv věcného výsledku je v podstatě další pointou téhož příběhu. On si přišel pro porážku,“ podotýká a pozastavuje se i nad rolí prezidentových poradců. „Nevím, že má tak špatné poradce, že mu pan Petr Kolář neporadil, ať tam nechodí, protože dostane nabančíno. Pan prezident se prostě rozhodl, že bude velkým za každou cenu. Tak nebyl. Byl menší, až byl nejmenší na celém světě,“ dodává Žantovský.

Všímá si, že hlavní mediální proud sporu nevěnuje dostatečnou pozornost a dlouhodobě vytváří vůči Petru Pavlovi vstřícný obraz. „Mainstreamová média tuto věc, tento kotrmelec, v podstatě opomíjejí, jako by se nestal, a dále budou tlačit tu Pavlovu káru až k úspěšným zítřkům, protože vědí, že chtějí za nějaký čas dělat kampaň na druhý Pavlův mandát,“ tvrdí Žantovský.

Mediální analytik a člen Rady Českého rozhlasu se domnívá, že současné zpravodajství je pouze předzvěstí intenzivnější podpory prezidenta v budoucnu. „Tudíž toto všechno je součástí jakési dělostřelecké přípravy. Všichni budou teď přesvědčovat občany, že se vláda chová špatně, protože nerespektuje dostatečně svého milovaného Petra Pavla a chce mu znemožnit, aby odjel na večírek s kamarády, se kterými před lety pracoval,“ říká.

„Počkejte si za pár měsíců, tím se začnou plnit média. Toto je opravdu jenom dělostřelecká příprava, to ostatní začne naostro a bude to neveselé, protože zatím to nevypadá, že by se k tomu Pavlovi mohl postavit někdo opravdu reálný a silný jako protikandidát. Jako by tu bylo takové všeobecné tápání,“ dodává.

Připomíná také, že předchůdci Petra Pavla na rozdíl od něj dokázali svůj vliv posílit i mimo rámec formálních pravomocí. „Význam opravdu politický ta postava nemá, zejména když není obdařena neformálními schopnostmi, jako byli Havel, Klaus a Zeman, kteří si ten vliv a význam nějakým způsobem vybudovali. Pan Pavel se o něj pouze pere, to je skutečnost,“ uzavírá Žantovský.

Psali jsme:

O euru jen referendem, které nám ale stále odpírají

„Strašná ostuda.“ Havlova knihovna končí. Přibyl vtip s Petrem Pavlem

„Tohle vám vyrobím za pár hodin.“ Nahrávka Matochy s Bradáčem zpochybněna

Hon na radního ČT za jedno slovo. Které ani nepoužil