Píše, že uzavření balkánské migrační trasy není žádné „uzavření hranice“, ale normální stav provozu na každé státní hranici. „Když naproti tomu přecházejí tisíce lidí bez dokladů nejdřív zvnějšku přes schengenskou hranici do schengenského prostoru (z Turecka do Řecka), pak ze schengenského prostoru do země mimo EU (z Řecka do Makedonie), pak ze země mimo unii do unijní země (ze Srbska do Chorvatska) a pak znovu přes schengenskou hranici dovnitř Schengenu (z Chorvatska do Slovinska), aby se nakonec mohli usídlit v Německu, žádná normalita to není a nemohou si to dovolit ani žádní uprchlíci,“ uvádí Doležal.

Podotýká k tomu, že člověk má sice lidské právo prchat do bezpečí, ale nemá lidské právo prchat do Německa. „Uprchlíkům je třeba pomoci v rámci této zásady,“ zdůrazňuje.

• Celý text je ZDE

Za absurdní považuje představu, že tahle vážná evropská krize se dá vyřešit tak, že se sice uprchlický proud pod nátlakem rozdělí mimo jiné do slabších zemí EU, avšak že se EU na druhé straně spolehne na dobrou vůli i pomoc zemí, pro které ta krize znamená vítanou příležitost unii vydírat. „Tj. na Turecko, ale také Řecko, které to ostatně úspěšně dělá už od svého nedávného hospodářského zhroucení, nebo na Rusko, konkurenta a protivníka EU, který má své globální mocenské plány tradiční povahy,“ píše Doležal.