Chilcot již na samotném začátku svého výzkumu informoval o tom, že jeho zpráva bude výrazně kritická. Nenechal tak nit suchou na Tonym Blairovi, MI6, ani na zpravodajských informacích, ze kterých vycházelo Blairovo rozhodnutí přidat se k invazi do Iráku.

Zpráva se však zabývá obdobím od roku 2001 až do roku 2009 a všemi rozhodnutími, která britská vláda v rámci invaze do Iráku podnikla. Jedním z hlavních závěrů vyplývajících ze zprávy je skutečnost, že tehdejší vláda nevyčerpala všechny mírové možnosti, než přistoupila k vojenskému zásahu.

Ještě v březnu 2003 nepředstavoval podle Chilcota Saddám Husajn bezpečnostní hrozbu, a tudíž se s ním šlo domluvit. To však politické špičky odmítaly, navzdory naléhání Rady bezpečnosti na pokračování v inspekcích ze strany OSN.