Poslankyně stála vedle Turka v momentu, o němž všichni psali
25.11.2025 9:30 | Komentář
DENÍK POSLANKYNĚ Nadávky na Filipa Turka na Národní třídě směřovaly i na jeho mrtvou maminku, sděluje poslankyně Motoristů sobě Gabriela Sedláčková, co při „oslavách“ 17. listopadu vedlo jejího kolegu k vyhrocené reakci na jednoho z křiklounů. Poslankyně také čtenářům prozradila, jak to vypadá, když se poslanec seznamuje s tajným dokumentem.
Foto:
Gabriela Sedláčková
Popisek: Filip Turek na Národní třídě 17. listopadu 2025
reklama
Anketa
Bojíte se, že Andrej Babiš jako premiér okrade stát ve svůj prospěch?
Že vyrazíme na Národní třídu jsme se rozhodli už minulý týden v klubu. „Nejspíš na nás budou bučet, možná po nás něco hodí. Ale nesmíme si nechat ukrást i 17. listopad,“ řekl tehdy předseda Petr Macinka a my souhlasili. Sraz jsme si dali symbolicky v kavárně Slavia, a než jsme vyrazili do jámy lvové, posnídala jsem vajíčka. Byla jsem překvapena, kolik lidí se k nám přidalo, postupně jsme obsadili skoro celou kavárnu a vyšli společně. Filip Turek šel jako první a my s ním, kolem dokola jsme byli obklopeni přibližně stovkou lidí, kteří se s námi snažili procpat k pietnímu místu. Když se pokouším zpětně popsat emoci, kterou jsem cítila, zdá se mi to velmi rozpolcené. Zatímco na nás někteří „demokraté“ křičeli naprosté nesmysly, jako například: „Tohle je demokracie, sem nemůžete lozit!“, tak ti, co šli kolem nás, se nás snažili chránit. Byli jsme rozhodně uskupením, které poutalo pozornost tak moc, že na ostatní se už nedostalo. Všichni novináři běhali pouze kolem Turka a „SPOLU bandu“ procházející kolem nás, tak ostatní spíše míjeli. Saša Vondra, Eva Decroix, Martin Kupka… ostatní jsem nezvládla zaregistrovat, zanikli v davu. Říkala jsem si, co je asi lepší? Nenápadně tam projít, anebo být milován a nenáviděn zároveň? Jasně, že to druhé. Takoví jsou zapamatovatelní.
Anketa
Líbí se vám, jak jsou v Praze pojímány oslavy 17. listopadu?
Co se strhlo potom, to vám asi nemusím vyprávět. Myslím, že tu propagandu jste všichni sledovali se mnou. Média to prezentovala opětovně velmi jednostranně. Nikdo nepsal o těch desítkách lidí, co nás přišli podpořit, zato o přibližně dvaceti, kteří pískali a křičeli „hanba“ se dozvěděla celá republika. Hnusné nadávky namířené vůči Turkovi, které se vztahovaly dokonce i na jeho mrtvou maminku, jsme slyšeli jen my na místě, ale když Filip jednou nadávku opětoval, slyšeli to všichni z hlavních zpráv. Žádná změna, všechno při starém… Přesto! Jsem ráda, že jsme tam byli. Ať si tihle demokraté, nedemokratičtí ve svých požadavcích na demokracii, nemyslí, že celý svět patří jenom jim. Člověk je nějak definici slova demokracie naučit prostě musí.
Anebo si necháme 17. listopad ukrást a udělat z něj novodobý prvomájový průvod?
Módní policie
Anketa
Má Jindřich Rajchl vaši důvěru? (Ptáme se od 12.11.2025)
Následující den to bylo pořád hlavním předmětem zpráv. Řešila se také móda, a to především baret můj a baret paní poslankyně Decroix. Prý jsme hloupé a z neznalosti jsme si vzaly červené barety, protože tak se přece přezdívalo zásahovým jednotkám, které bránily studentům právě 17. listopadu 1989. Nevím, jak paní Decroix, ale já jsem si tohoto faktu samozřejmě moc dobře vědoma, a jelikož jsem chodila na hodiny politologie jeden rok právě s paní ministryní, předpokládám, že ona taky. Ovšem také jsem si vědoma rozdílu střihu mezi baretem armádním a baretem francouzským, který jsem měla na sobě, a který vypadá úplně jinak. Křiklavě červená barva mého baretu navíc nemá s onou vínovou, kterou tehdy vojáci nosili, nic společného. A aby toho nebylo málo, můj baret nesl nápis SVOBODA V SRDCI a je limitovanou edicí vydanou TONAKem, která právě na sametovou revoluci odkazuje.
Jestli si tedy někdo myslí, že přestanu nosit červené barety, protože je kdysi nosili vojáci, tak se šeredně plete. Nepřestanu si ani vážit duhy, ač nám ji ukradli stoupenci LGBT ideologie, nepřestanu nosit ani třešně, protože se kdysi staly znakem komunistů, a neodsoudím ani hezká saka od Bosse, protože nacisté… Prostě jsem se rozhodla, že si zvrácenými ideologiemi nehodlám nechat krást ani sváteční dny, ani jednotlivé barvy, ani motivy. Jestli si je chcete nechat krást vy, pak prosím! :)
A mimochodem: Ten, co nosil rudý baret v devětaosmdesátém, a kladl letos věnec na Národní třídu, ten si to už odpracoval?
Politici do klece!
V bojovné náladě jsme ještě týž večer vyrazili na MMA zápasy do UNYP arény. Opravdoví rváči jsou očividně našimi voliči, s Turkem se chtěl vyfotit skoro každý.
Tam jsem si uvědomila, že ono zápasení v klecích má s politikou docela dost společného.
Když jste opravdu dobří, můžete na tom získat slávu i zbohatnout. Ale není to na dlouho, protože vás to ničí. Vstoupíte do toho, snažíte se vyhrát, možná získáte slávu a zbohatnete, zničení a domlácení odcházíte. Ta kariérní část onoho zápasnictví, nebo oné politiky, k níž to připodobňuji, je krátká. Leč bojové sporty, stejně jako politika, jsou na celý život. A stejně, jako v kleci, mnohdy porazí načasování rychlost a přesnost sílu, i v politice. Tedy snad! :)
Důvěrné!
Jako členka bezpečnostního výboru vás musím informovat, že o většině věcí, které se dějí v rámci bezpečnostního výboru, vás nemohu informovat. Občas dostaneme na bezpečnostním výboru možnost prostudovat si nějakou důvěrnou složku, která od jedné z tajných služeb na výbor dorazí. To tam takto přijdete, odevzdáte telefon, zavřou vás do samostatné místnosti s onou složkou, a dají vám možnost ji studovat jak dlouho budete chtít.
Možná že jsem jako nováček zbytečně aktivní, ale když jsem si šla složku prostudovat hned v pátek (když ve středu na výbor dorazila), byla jsem v listině těch, co si složku prostudovali, jako poslankyně – členka bezpečnostního výboru – podepsaná jako první.
Anebo už ostatní přišli na to, že dokumenty jsou nicneříkající? Uvidíme po nějaké době praxe. O tom vás, snad, informovat budu moct.
Ceny za svobodu projevu
Ve středu jsem se trochu odklonila od poslanecké praxe a šla jsem organizovat druhý ročník předávání cen za svobodu projevu. Spolu s kolegy a kolegyněmi ve Společnosti pro obranu svobody projevu, jsem se vstupem do politiky musela z velké části rozloučit. Ale dohodli jsme se, že na těch projektech, které jsou apolitické, se budu podílet externě i nadále. Jako například Konzervativní kemp nebo právě tyto ceny.
Anketa
Měl Hayato Okamura právo ve sněmovním projevu proti svému bratru Tomiovi použít informace z jeho dětství?
Byla jsem nesmírně šťastná, že jsem usedla v hledišti mezi dvěma mými oblíbenými dámami – Eliškou Haškovou Coolidge, s níž jsem kdysi spolupracovala na kurzech etikety, a se sestrou Dominikou (celým jménem Dominika Jana Bohušová, řádová sestra dominikánského řádu, asistentka pražského arcibiskupa Dominika Duky). Mezi oceněné totiž letos patřily dvě osobnosti s oběma svým způsobem spojené. Jak Charlie Kirk, americký konzervativní politický aktivista, který dostal cenu bohužel in memoriam, tak kardinál Dominik Duka, o jehož vítězství sic porota rozhodla za jeho života, ale ihned druhý den ráno jsme se dozvěděli o jeho odchodu z tohoto světa. A tak jsme udělovali dvě ceny post mortem. Ty ostatní obdrželi například: právníci Radek Suchý a Tomáš Nielsen, komentátoři Pavel Šik a Ivan Hoffman, blog Sýr Zdarma, Nadační fond Svědomí národa a mezinárodní organizace ADF International, která letos napsala vynikající dopis Evropské komisi ohledně legislativy DSA a jejich cenzurních pastí.
Večer se moc povedl, taktéž díky umění slova Martiny Kociánové a Marka Vašuta. Záznam večera si již nyní můžete pustit na YouTube SOSP.
Když skláři nemají co žrát
Anketa
Chcete Tomia Okamuru za předsedu Poslanecké sněmovny?
Na víkend jsem odjela do mých rodných Kožušan-Tážal. Obec uspořádala výstavu o životě a díle Josefa Schreibera, významného rodáka z obce. Během několika let se vypracoval na jednoho z největších evropských podnikatelů v oboru sklářství. V roce 1882 zaměstnával 2000 dělníků a 100 úředníků. Sklárna Rona, a.s., dodnes funguje na Slovensku. Výstava byla bohatá, krásná a vzdělávací… Jedním z ústředních motivů debaty se stalo ale smutné téma: Jak hází náš stát podnikatelům klacky pod nohy, a jak nejenom „skláři dnes nemají co žrát“. Doufejme tedy, že s nově nastupující vládou se tento trend podaří zvrátit.
Pane Mašku, moc děkuji za to, že jste reagoval na můj dotaz, ale asi jsme se nepochopili. Mě zajímalo jaký bude váš přístup k uprchlíkům z Ukrajiny teď, a to jak už k těm, co tu jsou, a že jich je i těm, kteří zde budou chtít získat azyl?
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.
"... nesmíme si nechat ukrást i 17. listopad.“ Pořád nechápu proč se tento den slaví? Nebo proč tam lidé vůbec chodí? To fakt mají radost, že v ten černý pátek skončila svoboda, přátelství mezi lidmi, solidarita a započal konec zemědlství, průmyslu a vlastně i konec naši, kdysi krásné země? A pak šla na zápasy do klece. To se ji fakt líbí, jak se dva bezmozci mlátí až jeden padne? Ještě měla jít na zápasy psů. To by se ji také určitě líbilo.
Horký
