Prezidentské volby proběhnou v České republice za dvacet měsíců, jenže se zdá, jako by se měly odehrát zítra. Z komentářů v médiích se navíc často zdá, že znovuzvolení Miloše Zemana je hotovou věcí, že je to osudem předurčeno. Ale ono není. Je to věc demokratické volby, kterou bude třeba respektovat, ať už dopadne jakkoliv. Pravda je, že obhajující prezident má vždy snazší pozici než vyzyvatel. Může si např. dělat kampaň a daňoví poplatníci mu to zaplatí. Kdo tomu nevěří, ať se podívá na Zemanovy cesty po krajích, které nejsou ničím jiným než permanentní volební kampaní. A platí ji občané ze svých daní.  

To však neznamená, že nemá smysl postavit proti současné hlavě stát jiného kandidáta. Téměř dva roky před volbou ještě nemá moc smysl tvrdit, že by to měl být právě textař Michal Horáček. Může to být on, ale také nemusí. V roce 2011 by také napadlo jen málokoho, že v roce 2016 bude českým prezidentem právě Zeman. Prakticky jisté je jen to, že politické strany budou stát spíše stranou. V prvních prezidentských volbách straničtí kandidáti příliš neuspěli. Čestnou výjimku z tohoto pravidla představuje jen Karel Schwarzenberg. Třeba Přemysl Sobotka dokázal díky masivní nepodpoře své ODS porazit tak akorát Janu Bobošíkovou. Nedařilo se ani v roce 2011 populárním sociálním demokratům. Ačkoli tehdy socialisté suverénně drtili vlády, jejich kandidát Jiří Dienstbier skončil až čtvrtý.