Zeman ve druhém kalendářním roce své vlády nad Pražským hradem zaujal nejenom českou veřejnost silnými vyjádřeními týkajícími se zahraničních i domácích událostí. Po ruské anexi ukrajinského Krymu kritizoval postup Ruska a vyjádřil se pro preventivní odstrašující akce NATO. Později ale jeho výroky začaly mít silný proruský nádech. Vyvrcholily kritikou sankcí, odmítnutím ukrajinské účasti v NATO a nabídkou takzvané findanlizace. Ukrajinci si poté předvolali českého velvyslance v Kyjevě, aby postoj Zemana vysvětlil.

Kritiku některých politiků nebo organizací zabývajících se ochranou lidských práv také vyvolal Zemanův příklon k autoritářským režimům. Letos navštívil třeba Kazachstán, Tádžikistán nebo Čínu, kde zaujal třeba prohlášením, že se do země přijel učit, jak stabilizovat společnost. Hlavně Západ se na českou zahraniční politiku začal dívat s obavami, že opouští tradiční akcent lidských práv. Premiér její obraz vylepšoval na listopadové návštěvě Spojených států, kde několikrát zdůraznil, že se jeho vláda hlásí k odkazu bývalého prezidenta Václava Havla.

Obhajoba zní: Výroky jsou vytržené z kontextu

Lidé kolem Zemana prezidenta hájí. Jeho výroky prý bývají vytrženy z kontextu a zkresleny. Přesto vyvolaly silnou reakci u části české veřejnosti. Odpor proti přímo volenému prezidentovi se zradikalizoval poté, co v listopadu použil několik vulgárních výrazů v přímém rozhlasovém přenosu a poté, co odmítl, že by zásah komunistické bezpečnosti na Národní třídě 17. listopadu byl masakrem. S nesouhlasem se také setkalo nepozvání dvou rektorů na oslavy výročí založení Československa 28. října a udělení některých státních vyznamenání u této příležitosti.