„Pražská primátorka Adriana Krnáčová končí a média se s ní poměrně bujaře vypořádávají. Dozvídáme se tak leccos o Krnáčové, ale i o novinářích. Primátorka jim nepochybně poskytla pár šťavnatých podnětů ke šťavnatým komentářům, protože politická korektnost nepatří k jejím nejfavorizovanějším tématům. Tomu lze rozumět. Kdo zná hokej, ví, že viditelný faul často jen reaguje na předchozí skrytý. Ale o tom ať píší ti, kdo jsou zasvěceni do pražské politiky,“ poznamenal úvodem Schneider, jehož však hlavně zaujalo to, že když někdo ohlásí odchod z politiky, mediální pirani si na něm mohou vyzkoušet zoubky.

„K tomu se přidává negativní důsledek moderní choroby, jíž je přehnaná politická korektnost. Ta může – pokud je jí jako šafránu – člověka kultivovat, ale v množství větším než nepatrném už ničí přirozené cítění. To si jedinec zdokonaluje i tak, že občas dostane ‚po čuni‘, občas po ní někomu dá,“ zmínil Schneider s tím, že korektnost však také slouží jako záštita pro alibismus, cenzuru, bázlivost a další hanebnosti.