„Prezidentka Zuzana Čaputová by občas mohla přemýšlet nad tím, co jí napíšu. Neboť říct, že 'v letech 1939–1989 jsme žili roky nesvobody', znamená převzít tupě povrchní antikomunistickou rétoriku a nerozlišovat mezi fašistickou totalitou a demokratickým zřízením v letech 1945–1948 nebo mezi komunistickým terorem v 50. letech a závanem svobody pražského jara roku 1968. Já vím, že by to někdo chtěl ideologicky tlačit do dojmu, že tu byla padesát let černá díra, ale jako historik i jako občan musím protestovat proti takovémuto hloupému zevšeobecňování a vytváření dojmu, že tu nežili lidé, kteří vytvářeli co nejsvobodnější podmínky pro tvorbu hodnot, že jsme žili jen zlé časy, když právě šedesáté roky jsou prokazatelně roky nejstrmějšího civilizačního vzepětí slovenské společnosti, jaké tu tehdy nastalo,“ uvedl Chmelár úvodem.

Následně už se věnoval oslavám na Národní třídě a mimo jiné tomu, že dav vypískal šéfa hnutí Trikolóra, poslance Václava Klause mladšího. „Když padl komunistický režim, bylo mi 18 let, takže si stejně jako paní prezidentka pamatuji, jaké to bylo nevkusné období. A právě proto, že si to pamatuji, musím říct, že nic odpornějšího než včerejší oslavy jsem od oslav komunistického Vítězného února nezažil. Například to, co se dělo u památníku na Národní třídě, bylo jednoduše něco strašného, až šokujícího. Bez ohledu na to, co si myslím o Václavu Klausovi mladším, udělat z pietního místa pranýř a řvát po někom, kdo má na rukách malé dítě (Táhni odsud! – Zrádče! – Putinova děvka!) už nese všechny znaky protofašistického chování, nemluvě o tom, že když chcete na výročí 17. listopadu někomu zavřít hubu, je to čistá orwellovština,“ poznamenal Chmelár. Na Národní třídě se v den výročí 17. listopadu pískalo i na premiéra Andreje Babiše (ANO) a šéfa ČSSD Jana Hamáčka.