Rychetský a jeho role. Doktor Macek promluvil o ošklivé věci

29. 11. 2017 14:10

Někdejší poslanec Federálního shromáždění a místopředseda ODS Miroslav Macek sehrál roli v privatizaci Knižního velkoobchodu, nemalého podniku, který měl za komunistů monopol na obchod s knihami. Pod podnik patřily i lukrativní budovy na různých místech Česka. Od onoho počátku 90. let se Macek pokouší vyvrátit mýtus, že se na této privatizaci tzv. „napakoval“. Pro zájemce se k celé kauze vyjádřil i v roce 2017. Jak to tedy bylo s privatizací Knižního velkoobchodu?

Rychetský a jeho role. Doktor Macek promluvil o ošklivé věci
Foto: Archiv PL
Popisek: Miroslav Macek

Ještě federální vláda rozhodovala, co udělat s mamutím podnikem známým pod jménem Knižní velkoobchod. Návrh na kuponovou privatizaci byl v případě této firmy zamítnut. Přednost dostal upravený projekt firmy Telegraf s.r.o., přičemž jedním z majitelů této firmy byl někdejší místopředseda ODS Miroslav Macek. Bývalý politik se na serveru Viditelný-Macek.cz k věci vyjádřil.

Anketa

Souhlasíte s premiérem Sobotkou, že bez přijetí eura se staneme ,,,satelitem" a ,,ztratíme vliv na rozhodování v EU"?

4%
96%
hlasovalo: 8230 lidí

„Tehdy si málokdo uvědomoval, že oproti každému „má dáti“ existuje v účetnictví „dal“, a že tedy Knižní velkoobchod netvoří jen viditelné budovy uprostřed Prahy a sklady za Prahou, které se tak často objevovaly na televizních obrazovkách, ale též ohromně drahé bankovní úvěry v desítkách milionů korun, které nadělalo předprivatizační vedení a o nichž samozřejmě nikde nepadla jedna jediná zmínka. Také účetní hodnota skladů knih a jejich prodejní cena byly nebe a dudy. A když k tomu připočtu nesmyslné smlouvy – kupříkladu jeden velký sklad za Prahou byl téměř nevypověditelně pronajat jakési dřevozpracující firmě, která smluvně odváděla Knižnímu velkoobchodu 1 % svého zisku měsíčně, takže do účtárny chodily složenky se 3 korunami či 4 korunami sedmdesáti haléři měsíčně, neboť kreativní účetnictví uměl každý začínající podnikatel, není divu, že jsem vše odhadoval nejméně na osm či deset let tvrdé práce, než se vše zkonsoliduje,“ napsal Macek.

V kostce lze tedy říci, že z celého obchodu nula od nuly pošla, alespoň podle Macka. Ten se spolu s kolegy rozhodl prodat jednu z budov, které k podniku patřily, a tento krok byl kriminalizován. Když to viděli zahraniční investoři, dali od Knižního velkoobchodu ruce pryč a Mackovi a jeho kolegům se notně zúžil prostor. Pozdější vláda Miloše Zemana se prý dokonce snažila zjistit, zda se kolem tohoto podniku stalo cosi nekalého. A nic nezjistila.

„Zeman kvůli tomu zaměstnal spoustu lidí ze státního aparátu (novináři vesměs nad touto do nebe volající praktikou mlčeli), ministra kultury Pavla Dostála, bývalého velvyslance v Rusku Baštu, který organizoval celé ‚šetření“ a další, aby sesbírali asi třímetrový sloupec všelijakých dokumentů a potichu a se skřípajícími zuby nakonec skončili, neboť našli nic, velké nic. Zeman se mi tedy musel veřejně omluvit,“ podotkl Macek.

Navzdory tomu všemu dnes někteří lidé stále Mackovi přidělují nálepku člověka, který prý má prsty v údajně podezřelé kauze Knižního velkoobchodu.

Miroslav Macek doslova napsal:

ÚTERNÍ GLOSY 28.11.2017
Miroslava Macka

Protože úspěch se neodpouští a kniha „Saturnin se vrací“ je velmi úspěšná, snižují se dokonce i někteří literární kritici ve svých recenzích k nesmyslným poznámkám o Knižním velkoobchodu. Takže jsem se rozhodl, že se zcela naposledy ke KV vrátím a uveřejním stať ze své knihy „Samomluvy Miroslava Macka“, aby Ti, kteří chtějí vědět, věděli. S těmi, kteří vědět nechtějí, holt nic nenadělám…

Knižní velkoobchod je dokonalou ukázkou vítězství mediální nálepky nad skutečností. Mediální nálepka zní: Macek ve funkci místopředsedy vlády zprivatizoval Knižní velkoobchod a vydělal na tom ohromné peníze.

Skutečnost: coby končící poslanec končícího Federálního shromáždění jsem nechal za vlastní peníze vypracovat privatizační projekt na Knižní velkoobchod, který jsem chtěl přetvořit (s nezbytnou pomocí zahraničního kapitálu) na velký vydavatelský a distribuční podnik, včetně vydávání novin a časopisů. Po prodeji svého podílu, odečtení všech nákladů, zaplacení daní a sociálního a zdravotního pojištění nula od nuly pošla.

V té době byla ovšem manipulovatelnost veřejným míněním ještě jednodušší než dnes; tehdy si málokdo uvědomoval, že oproti každému „má dáti“ exituje v účetnictví „dal“, a že tedy Knižní velkoobchod netvoří jen viditelné budovy uprostřed Prahy a sklady za Prahou, které se tak často objevovaly na televizních obrazovkách, ale též ohromně drahé bankovní úvěry v desítkách milionů korun, které nadělalo předprivatizační vedení a o nichž samozřejmě nikde nepadla jedna jediná zmínka. Také účetní hodnota skladů knih a jejich prodejní cena byly nebe a dudy. A když k tomu připočtu nesmyslné smlouvy – kupříkladu jeden velký sklad za Prahou byl téměř nevypověditelně pronajat jakési dřevozpracující firmě, která smluvně odváděla Knižnímu velkoobchodu 1 % svého zisku měsíčně, takže do účtárny chodily složenky se 3 korunami či 4 korunami sedmdesáti haléři měsíčně, neboť kreativní účetnictví uměl každý začínající podnikatel, není divu, že jsem vše odhadoval nejméně na osm či deset let tvrdé práce, než se vše zkonsoliduje.

Všechny plány však skončily okamžikem, kdy se právní zástupce věřitelů Rychetský jal celou věc kriminalizovat, neboť jsme si dovolili prodat jeden z pražských domů (přičemž veškerý zisk z prodeje do poslední koruny putoval na splacení úvěru u Komerční banky). Potenciální zahraniční investoři odskočili, jako bychom byli nakaženi žloutenkou a náhle šlo už jen o to, jak přežít. Nakonec zvítězilo to nejjednodušší řešení: prostě jsem svůj podíl prodal prvnímu zájemci, který byl ochoten jej vůbec koupit. Že nešlo o miliony, můžete si domyslet a být si jisti.

Novináři mne však stále nutili, abych „dokázal“, že jsem nic nezákonného neudělal, nic neukradl ani nevytuneloval, což je z principu nesmysl, neboť negativní důkaz neexistuje. Proto jsem využil neomalených slov Miloše Zemana, vždy rychleji mluvícího než myslícího, který ve funkci předsedy vlády v televizi prohlásil, že jsem vytuneloval Knižní velkobchod, a zažaloval ho. Tím bylo důkazní břemeno přeneseno do pozitivního dokazování.

Zeman kvůli tomu zaměstnal spoustu lidí ze státního aparátu (novináři vesměs nad touto do nebe volající praktikou mlčeli), ministra kultury Pavla Dostála, bývalého velvyslance v Rusku Baštu, který organizoval celé „šetření“ a další, aby sesbírali asi třímetrový sloupec všelijakých dokumentů a potichu a se skřípajícími zuby nakonec skončili, neboť našli nic, velké nic. Zeman se mi tedy musel veřejně omluvit.

To ovšem nic nezměnilo a nemění na tom, že půlka národa se stále domnívá, jak jsem se tehdy hrozně obohatil a jaký jsem lump. Dokonce ještě letos novinář Blesku u příležitosti mé svatby napsal „Zprivatizoval Knižní velkoobchod, z něhož poté podivným způsobem zmizela většina majetku“. Jenže, má smysl soudit se s bulvárními pisálky a dodávat tak bulváru existenční palivo? To jdu raději dělat něco užitečnějšího a příjemnějšího. Byť u vědomí toho, že se nadosmrti nálepky zvané Knižní velkoobchod nezbavím.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: mp

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Nářez z Václaváku! Le Penová ani Wilders se s tím opravdu nepárali

21:24 Nářez z Václaváku! Le Penová ani Wilders se s tím opravdu nepárali

V 17 hodin dnes na Václavském náměstí odstartovala demonstrace svolaná hnutím SPD Tomia Okamury, na …