Nevidíme žádné hádky mezi jednotlivými tábory tak typické pro předsjezdové doby od dob soupeření Bohuslava Sobotky s Michalem Haškem. „A i po ostrých rozhovorech věčných kverulantů typu Jiřího Zimoly také nikde ani vidu, ani slechu,“ podivuje se Kolář a dodává, že dokonce i skalní odmítači účasti ČSSD ve vládě už se tolik neprojevují.

V tomto smyslu se podle něj předsedovi Janu Hamáčkovi v tichosti jeho vyčkávací a odsunovací taktikou podařilo to, o co před ním marně usilovali snad všichni lídři sociální demokracie. Otázkou prý ale však je, za jakou cenu. I když ČSSD říkají, že ve vládě s ANO bojují za levicová témata, voliči příliš neoceňují, míní Kolář. Jako důkaz připomněl průzkumy veřejného mínění, které ČSSD řadí na čtvrté místo se ziskem okolo osmi procent.

Každopádně se Hamáčkovi odstranění soupeření dvou vnitrostranických táborů povedlo podle reportéra mnohem elegantněji, než když se o to svého času pokoušel jeho předchůdce Bohuslav Sobotka, který nepohodlné socialisty „na sílu“ odsouval na okraj. „Tím je vyprovokoval k dalšímu rebelování a dával jim punc mučedníků,“ dodává Kolář.