Jeho život výrazně ovlivnily dva historické mezníky našich novodobých dějin. V roce 1968 jako mladý kantor byl nadšeným dubčekovcem, za což byl za normalizace na počátku sedmdesátých let náležitě odměněn. I když je přesvědčením socialista, soudem byl označen za antisocialistický živel. A ze školství putoval na téměř dvě desítky let do kamenolomu.

Zde strávil i listopad 1989. Díky němu se však mohl opět navrátit do školství a v roce 1996 se stal prvním jabloneckým senátorem v oranžových barvách. Jeho ideálem polistopadového vývoje byl demokratický socialismus.

Nakonec však převážil jiný model poněkud drsnějšího kapitalismu, který Vízek označuje za gangsterský. „Bohatí lidé bohatnou, chudí chudnou. Stále více lidí obrací v kapse každou korunu, zvláště rodiny s dětmi, invalidé a senioři. Kdo z nás si myslel, že budeme mít 24 let po listopadu 1989 takovéto problémy?“ ptá se.