„Nejhorší? Že se nebylo několik měsíců kde vysrat,“ uvedl policista s mnohaletou praxí celkem bez přemýšlení na dotaz, jak se mu v poslední době sloužilo na jihu Moravy. „Co to znamená, že se nebylo kde vysrat?“ kontroval na náš dotaz. „To je jednoduchý jako facka, toi-toiky nám přivezli až před pár dny,“ upřesnil. Situaci, která připomíná spíše válečný stav, policisté řešili jednoduchou cestou do lesa. I když ani to není přesný pojem.

„Nebylo to vůbec snadný, protože tam navíc nebylo světlo. Takže v noci jsme mohli být zabití autem, který nás prostě nevidělo. Světla tam přivezli taky až po několika týdnech,“ dodal druhý muž zákona. Oba, stejně jako desítky dalších, v uplynulých týdnech střežili hranici. Směny po dvanácti hodinách dávaly zabrat jak vidno spíše psychicky než fyzicky. „Žrádlo,“ uvedl naštvaně náš zdroj, „tak žrádlo nebylo žádný, všechno jsme si museli kupovat, za svý!“ podotkl tónem, jakým zřejmě čas od času hovoří s nějakým pachatelem. Z vyprávění obou zmíněných příslušníků zákona vyplývá jediné. Zabezpečeno nebylo prakticky nic. Ubytovny, lépe řečeno cimry, na nichž spali, byly často bez tepla, takže proud se přiváděl kabelem skrz otevřené okno, postele připomínaly lágr, jelikož byly kovové, a někteří z policistů proto raději spali na zemi.