Spisovatel Vondruška vyzývá: Řešíme marginální problémy, zatímco na hranicích našeho světa se soustřeďují barbarské hordy, aby k nám vtrhly a podřízly nám krky. Ochraňme Evropu pro naše děti a vnuky

09.10.2016 14:00

HISTORIE A SOUČASNOST OČIMA VLASTIMILA VONDRUŠKY Evropanství má pro historika a spisovatele Vlastimila Vondrušku zcela jiný význam, než jak se nám snaží podsouvat ideologové korektnosti a poslušnosti. Chápe ho jako sounáležitost s tradicí a kulturou všech historických zemí Evropy. Proto vyzývá, abychom byli jako Češi evropanští a přidali se k ostatním, kteří nejsou zatuchlí a provinciální, a kteří požadují rozmanitou škálu kroků, které mají jediný smysl – odsun migrantů tam, odkud přišli.

Spisovatel Vondruška vyzývá: Řešíme marginální problémy, zatímco na hranicích našeho světa se soustřeďují barbarské hordy, aby k nám vtrhly a podřízly nám krky. Ochraňme Evropu pro naše děti a vnuky
Foto: Hans Štembera
Popisek: Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška
reklama

Přemýšlel jsem o různých postojích, které nám vnucují někteří politici, veřejnoprávní média a lidskoprávní aktivisti. Máme být evropanští, protože myslet česky je zatuchlý provincialismus, naše myšlenky a činy mají být správné a korektní. Proti tomu ovšem stojí teze, propagovaná hlavně vládními socialisty, že u nás migranti potíže nedělají a je jich málo (a ti, které se podařilo sehnat, utekli). Proto nejde o náš problém a je hanebné, aby vznikala populistická hnutí, která proti politice bezbřehého přijímání uprchlíků brojí.  

Dejte si ty dva požadavky do logického vztahu, protože stojí zcela proti sobě. Máme tedy být evropanští a zabývat se problémy celého kontinentu, anebo se dívat jen na českou kotlinu a nestarat se o potíže jiných? A jsem u staré a známé bolesti, co se vlastně pod slovem evropanství myslí.

Solidarita s migranty není úcta k Evropě, ale bruselství

Já se cítím být Čechem, ale současně i Evropanem, a proto mi osud tohoto kontinentu leží na srdci. Evropanství má však pro mě zcela jiný význam, než jak se nám snaží podsouvat ideologové korektnosti a poslušnosti. Já chápu evropanství jako sounáležitost s tradicí a kulturou všech historických zemí Evropy. Pokud však někdo tvrdí, že k evropanství patří solidarita s migranty a zeměmi, které úpí pod jejich přívalem, pak tohle já odmítám, neboť to není úcta k tomuto kontinentu, ale je to bruselství.

V Evropě dělají migranti neuvěřitelné potíže, přibývá zločinů, které páchají, veřejné finance se hroutí pod tíží nákladů na ně, domácí obyvatelé nemohou žít podle svých tradičních představ a zvyků. Odpor proti nim roste exponenciální řadou. Jen stoupenec bruselství se nad tím může radovat, ale těžko ten, kdo ctí evropanství a má rád tento kontinent.

Multikulturalismus je stupidita, přijímání migrantů sebevražda

Ptám se tedy ideologů, co se vlastně po mně chce? Mám bojovat za Evropu a odmítat migranty, anebo být zatuchle český a mlčet, protože u nás ještě nejsou? Tohle mi připadá stejně hloupé, jako v Čapkově románu Válka s mloky, v němž mloci potápějí jeden kus Evropy do moře za druhým, ale český měšťáček s jakýmsi novinářem stojí u Vltavy a libuje si, že u nás ještě nic takového není a mloci by se stejně přes naše vysoké hory nedostali. Tenhle román vůbec stojí za to přečíst. On vznikl jako alegorie na nebezpečí fašismu, ale svým popisem impotence politiků, hlouposti novinářů a lhostejnosti lidí je nadčasový.

Vraťme se však k hledání odpovědi, jak se dnes máme chovat my. Evropa hledá cestu, jak se ubránit migrační krizi. Stále zřetelnější je, že multikulturalismus je stupidita, přijímání migrantů s otevřenou náručí je sebevražda a soužití s nimi je reálně nemožné (nejen z důvodů náboženských, ale i mnoha jiných, jako jsou společenské, pracovní a hygienické návyky). Buďme tedy my Češi evropanští a přidejme se k ostatním, kteří nejsou zatuchlí a provinciální, a kteří požadují rozmanitou škálu kroků, které mají jediný smysl - odsun migrantů tam, odkud přišli. Zvedněme hlas, i když u nás zatím tyhle problémy nijak fatální nejsou a navzdory doufání lidskoprávních organizací a některých neomarxistických politiků v nejbližších měsících ani nebudou. Podpořme ten směr evropanského hnutí, který usiluje o obrodu našeho kontinentu.

Tahle výzva není literární proklamací, stejně jako v Čapkově Válce s mloky, je to výzva před katastrofou, která může přijít.

Agentura placená Evropskou unií sbírá po moři uprchlíky a vozí je k nám

Na nedávném setkání Dialog civilizací na Rhodosu prohlásil Václav Klaus, že Západ ztratil vůli k životu. Má jen minulost a zbytky přítomnosti. Musím říci, že s ním souhlasím i nesouhlasím. Souhlasím v tom, že evropské politické elity páchají sebevraždu v přímém přenosu. Je to tím, že vlastně nevědí, co mají dělat, a tak konají jeden summit za druhým, a vydávají prohlášení, co vše se musí podniknout. Jenže jsou to závěry pomýlené, stejně jim nikdo nevěří, a tak se míjí účinkem. Vezměte si, kolikrát už se evropské elity usnesly, že je třeba lépe chránit hranice schengenského prostoru, a stalo se něco reálného? Pouze Maďaři postavili plot a všichni jim spílali. Posílení Frontexu v realitě znamená, že agentura placená Evropskou unií sbírá po moři uprchlíky a sama je k nám vozí.

Ne, současné politické elity nejsou schopny řešit nic konkrétního, kromě pseudoproblémů, které dávají poslancům v Bruselu naivní představu, že něčemu vládnou a o něčem rozhodují. A zemské politické reprezentace a parlamenty, které jejich cestu následují, strhnou svůj národ do stejné propasti, kam se řítí Brusel. Generujme domácí politické elity, které se postaví Bruselu a nestrhnou nás do katastrofy.

Řešíme marginálie a na hranicích máme hordy, co nám podříznou krky

Ale teď jsme právě u té části, kdy s vizí Václava Klause nesouhlasím. Neschopnost politických elit bych nespojoval s evropskou populací (míním tím tu tradiční, která tu má po generace své kořeny, byla vychována v duchu křesťanského a demokratického étosu, a která pracuje a neživí se žebrotou, nomádstvím či loupežemi). V minulosti se stalo mnohokrát, že vládli dementní panovníci nebo zaslepení politici, a mnozí opravdu stahovali svůj lid ke dnu.

Jenže lidská společnost má určité pudy sebezáchovy, stejně jako je mají zvířata. Pravda, ty naše sociální, ale i přirozeně lidské pudy byly v posledních desetiletích otupeny, protože jsme si žili příliš blahobytně, byl příliš dlouho mír a my se příliš dlouho opájeli iluzí, že se nám nemůže nic stát. Zrušili jsme vojenskou službu, posíláme peníze do zemí, jejichž ideologie hlásá, že nás musí zničit, s naivní představou, že pomáháme hladovějícím. Řešíme marginální problémy, zda se bude kouřit na zahrádkách před restaurací či nikoli. A na hranicích našeho světa se – obrazně řečeno – soustřeďují barbarské hordy, aby k nám vtrhly a podřízly nám krky.

Příliš dlouho jsme žili jako opečovávaná zvěř v zoologické zahradě

Jenže v dějinách šla vždycky veškerá slabost stranou ve chvíli, kdy začali nepřátelé opravdu zabíjet, znásilňovali ženy a odváděli děti do otroctví, brali majetek. Obrovské nebezpečí hrozí i nám, ne sice možná tak drsné, ale hrozí. Jakmile ke krizi nebo dokonce ke konfliktu dojde, část naší populace se s ní nedokáže vyrovnat, protože je svou výchovou tak zesláblá a zhlouplá, že cizákům ještě poděkuje. A pak začne hynout. Ale existuje vždycky vrstva těch, kteří jsou ochotní za své místo na slunci bojovat. To není hanebnost, o místo na slunci bojují muslimové, Rusové, Číňani i Američané, proč ne tedy i my?

Vychází v polovině října, ale už teď můžete objednat se slevou 20 % ZDE

Každý boj znamená utrpení, násilí a osobní tragédie, ale bez toho prostě lidské dějiny nefungují. Příliš dlouho jsme žili jako vzácná, chráněná a opečovávaná zvěř v zoologické zahradě se spoustou pečlivých ošetřovatelů. S tím je teď konec. Současné problémy Evropy se nevyřeší samy od sebe, nevyřeší se tím, že migranti pochopí, jak upřímně to s nimi myslíme, nevyřeší je ani summity Evropské unie. Jediný, kdo je může vyřešit, jsou ti Evropané, kteří jsou ochotní uvést tento kontinent zase do pořádku a vrátit mu hodnoty, na základě kterých fungoval po celá staletí.

Evropanství je zápas za obnovu starého a dobrého kontinentu

Na rozdíl od pana Václava Klause věřím, že je mezi námi spousta těch, kteří nedovolí sebevraždu evropské civilizace. Nejsou to však současní politici, v tom s ním souhlasím. Vyzývám k evropanství, které já chápu jako zápas za obnovu té staré a dobré křesťanské, v rozumné míře demokratické, hospodářsky prosperující, laskavé a hlavně naší Evropy (a ona naše je, o tom snad nikdo nepochybuje, kromě zlodějů, kteří by tu chtěli bydlet za naše a proti naší vůli). Stůjme věrně při sobě, a také při těch, kteří usilují o její záchranu, samozřejmě při zachování respektu k potřebám, tradici a víře jednotlivých evropských národů. Nehádejme se o malichernosti, protože nás to oslabuje. Teď máme před sebou jediný velký a společný cíl – ochránit Evropu pro naše děti a vnuky.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jiří Hroník
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ruský pohled na kauzu Koněv: I u nás víme, že s památníky to může být složité. Ale plánovat kvůli tomu vraždu tří starostů?

19:51 Ruský pohled na kauzu Koněv: I u nás víme, že s památníky to může být složité. Ale plánovat kvůli tomu vraždu tří starostů?

Agent s ricinem. Podle českých médií to je čtyřiatřicetiletý ředitel Ruského střediska vědy a kultur…