Strhnout kříž, nebo radši celý památník. Skončilo už v Sudetech kádrování obětí?

Například ve Stebně na Žatecku jsou dnes sami místní zmatení: Indicie na tamním pomníku lze totiž vykládat jak k uctění jedné, tak druhé války. Záhadu obelisku a jeho vzniku jsme vypátrali, a to i s nečekaným rozuzlením. Během reportáže se podařilo spojit s lidmi, kteří poskytli málo známé informace a fotografie, které do záhady kolem památníků vnesly světlo a možná i kus „smíření“ s minulostí v tomto regionu.

Kádrování obětí?

Památník na návsi Stebna vznikl prý kolem roku 1920. Pamětní deska ovšem říká, že připomíná oběti násilí 1. i 2. světové války. Vyryt je na něm „Pátý květen 1945“. A poklonit se k němu pamětníci chodí na Den vítězství, 8. května. Trochu matoucí? Během letošního výročí konce druhé světové války se proto redaktorka PL pídila po zmateném osudu památníku ve Stebně.

Ten totiž, přestože je hodnotným objektem, který se váže k důležité historické události, v české databázi památek nenajdete. Přitom je typickým dokladem pohnutých osudů poválečných pomníků na území Sudet. A také připomínkou věhlasu nedalekého kamenolomu, z něhož žula putovala až do císařské Vídně.

Stebno je jedna z obcí, které samosprávně spadají pod město Kryry v okrese Louny v chmelařské a obecně zemědělské oblasti. Mimo jiné zde byl před několika lety objeven keltský poklad světového významu. Dnes zde žijí jak starousedlíci, tak si zde chalupy pro rekreaci kupují obyvatelé severních, více průmyslových, okresů Ústeckého kraje. PL v tomto místě již zpravodajsky mapovaly například problémy s chystanou ubytovnou nebo záměrem hlubinného úložiště na území přírodně cenné krajiny.

Pokládání věnců se tradičně při příležitosti 8. května uskutečnilo i ve všech obcích spadajících pod město Kryry. K Pomníku obětem násilí 1. a 2. světové války ve Stebně (na snímku) jej společně položili a poklonili se starosta Miroslav Brda a Květuše Ratiborská ze stebenského osadního výboru. Podle starosty zde prapůvodní pomník vznikl kolem roku 1920, dnes je ale prezentován nejen pro oběti 1. světové války, ale i té druhé, jak připomíná novodobá pamětní deska, jejíž nápis je i na fotografii čitelný. Foto: Lucie Bartoš

Pokud by mohyla měla připomínat oběti i z 2. světové války, logicky nemohla vzniknout počátkem 20. let minulého století, protože první světový konflikt skončil 1918 – koneckonců sté výročí od osvobození Československa se věhlasnými ceremoniemi připomínalo v loňském roce. Přesto nápis „Pátý květen 1945“, vyrytý do kameniva, tomu dává víceméně za pravdu. „Možná vznikla po druhé světové válce a chtěli tehdy prostě uctít všechny oběti, i ty z první války,“ přemítali letos obyvatelé, kteří k němu dorazili na pietní akt kladení věnců. Přemítali mylně.

Zničit kámen, zničit historii?

Pamětní deska, která památku zasvěcuje padlým v obou vojnách, by rozhodně nemohla vzniknout současně se stavbou obelisku na počest obětí druhé války. V té době se totiž naopak všechny připomínky 1. světové války bořily, ničily, přestavovaly, protože připomínaly mezidobí první republiky, a to se zrovna nehodilo do krámu…

Zda samotný pamětihodný sloup skutečně vznikl hned po roce 1918, se v dostupných pramenech těžko dohledává: Infocentrum městského úřadu Podbořany jej na webu označuje jako památník obětem „II. světové války“, avšak zároveň s dovětkem, že „pravděpodobně se tedy původně jednalo o pomník obětem pouze I. světové války“, což uvádějí „dle informací starosty Brdy“. Stále trochu zamotané. A národní Památkový katalog ani Wikipedia se svým heslem „Stebno“, ale ani Centrální evidence válečných hrobů nijak nepomohou – tyto zdroje se o existenci udržovaného památníku, natož o jeho pohnutém osudu, nezmiňují vůbec. Zmínky by se možná našly ve stebenské kronice, po ní ale bylo neoficiálně „vyhlášeno pátrání“.

Logické vyústění

„Původně ve Stebně stál památník obětem první světové války. Stavěla ho obec. V roce 1945 se ovšem předešlé období neuznávalo a pomníky se předělávaly a přestavovaly na pietu druhé světové války,“ odpověděl na náš dotaz starosta Kryr Miroslav Brda. Jeho sdělení koresponduje s tehdejší atmosférou, kdy – zejména v sudetském příhraničí – byly pomníky chápány nejen jako připomínky historie, ale také vnímány jako kultovní místo minulosti, artefakt či manifest ve veřejném prostoru, teritorium pro veřejné projevení postojů, s nimiž se pojí určité rituály.

Pomníky padlým mizely, v Sudetech zejména, v rámci vlny ničení – když vadilo, že ti, jimž byly postaveny, měli německý původ: Byly sice původně symbolem vzniku samostatného Československa, stavěly se často legionářům, ale především připomínají jména vojáků padlých v armádě rakouské.

Dochovaná skulptura, postavená zřejmě v roce 1949, má v horní části do kamene vytesán letopočet „Pátého května 1945“.

Horní část obelisku adresuje tento artefakt k Pátému květnu 1945.

Spodní sokl nese pamětní desku s nápisem, která oběti jedné i druhé vojny staví naroveň a nekádruje je: je zde totiž vyryto „Obětem násilí první a druhé světové války“. Osazena byla dodatečně, zřejmě u příležitosti 70. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou v roce 2015, jak se uvádí i u desky ve Strojeticích, která je shodného vzhledu jako zdejší (Strojetice rovněž patří pod Kryry).

Na stopě

Stebenský pomník se ale údajně nejen přestavoval. Místo původního, který po roce 1945 doplatil na nelibost předešlé generace ke všemu prvorepublikovému a tyčil se u kostela, se vytvořil zcela nový. Do celé záležitosti vnášejí ještě více světla členové Okrašlovacího spolku Stebno 2020. „Původní válečný památník v blízkosti kostela byl postaven a věnován 10. července 1921 s nápisem ‚Hrdinové světové války 1914–1918‘. Pod nátlakem byl zničen německými obyvateli v roce 1945. Šlo o opravdu monumentální dílo, jehož podstavec nesl jména padlých vojáků ze Stebna. Spodní část nesla také reliéf s děly. Po pětačtyřicátém roce zjevně vadilo vyobrazení rovnoramenného kříže a orlice na vrcholu,“ odhaluje předseda spolku Tomáš Ratiborský. Prostě toto gigantické dílo stihl obdobný osud jako většinu dalších pomníků padlým v Sudetech. Spolek vlastní několik historických fotografií, které zachycují podobu památníku i jeho umístění u kaštanů za potokem poblíž kostela. Snímek byl otištěn také v německé knize o Stebně, z níž mají místní jen několik skenů. „Více bychom mohli dohledat v lounském muzeu, se kterým chceme začít v tomto směru spolupracovat,“ dodal Ratiborský.

Historická fotografie původního pomníku nalezená ve starší německé knize o Stebně.

Původní umístění pomníku přímo u stebenského kostela.

Kam se ale původní monument z doby po roce 1918 ztratil? Byl zdevastován na padrť? Po pátrání u místních pamětníků vyplynulo, že byl sice rozbit, ale jeho torzo se dochovalo a dnes je umístěn v prostorách, které má v užívání rodina místního zemědělce Pěničky (viz foto). Na svou obnovu či rekonstrukci, pokud budou mít místní nadšenci zájem, tedy historická památka ještě čeká. „Měli bychom chuť prvotní plastiku opravit. Originál tedy existuje, ale bohužel ve stavu k restaurování,“ sdělila Květuše Ratiborská z osadního výboru.

„Objevené“ torzo původního památníku, které po jeho povalení kdosi stihl schovat a zachovat jej tak dodnes. Možná se dočká zrestaurování.

Žula až u císařovny

Současný monument, kolem něhož je umístěna dlažba a je ohraničen kovovým plůtkem, je hodnotný minimálně proto, že byl vytvořen ze stebenské modrošedé žuly. „Žulové balvany byly dovezeny ze zdejšího kamenolomu, který se nachází za vsí směrem na Malměřice. V tamním lomu se za první republiky těžilo poměrně dost a šlo o kvalitní žulu,“ připomněl starosta Brda s tím, že podle jeho informací jeden z žulových kamenů z tohoto regionu má být údajně i součástí základů Národního divadla. Nejslavnější stavba, kterou ozdobila žula ze Stebna, je ovšem zcela jiný artefakt, a to majestátní pomník známé habsburské císařovny Marie Terezie ve Vídni. Pochází z května 1888.

Těžba ustala v roce 1945 s koncem války a vzala práci zhruba 30 zaměstnancům. Pak došlo ke znárodnění více lomů v Čistecko–jesenickém masivu a následně ke zchátrání.

Po prvoválečné těžbě žuly jsou v opuštěném a zatopeném kamenolomu ve Stebně dodnes patrné stopy. Ještě před pár lety se sem místní chodili koupat nebo chytat ryby, dnes již ani to ne.

Všechny kryrské piety

„Každá vesnice v okolí měla po první světové válce takový pomník. Například ve Strojeticích, které také patří pod Kryry, stojí ten původní, který byl jen předělán,“ zmínil Brda. Tam si kamenné mohyly po druhé válce zřejmě ničitelé nevšimli natolik, aby ji úplně sebrali lidem z očí jako ve Stebně: Na strojetickém kameni zůstalo vyryto „Unsern helden 1914–1918“, deska se jmény obětí chybí. Podívat se můžete v parčíku proti obchodu. V novodobé historii však na podstavec ještě alespoň přibyla shodná deska, jako je ve Stebně – tedy osazená dodatečně, aby se vyzdvihly i oběti druhé války. Tu v této osadě připomíná také samostatná pamětní deska na budově bývalé školy, nese nápis „Květen 1965 – Hrdinům boje k XX. výr. osvobození“. Obětem 1. světové války je zde ještě k tomu zasvěcen pomník ve středu obce (při hlavní silnici, blízko domu č. p. 42), který ovšem kromě letopočtu 1914–1919 uvádí i konkrétních 12 jmen.

Kamenný pomník, vyčleněný ale ryze obětem druhé světové války, je také v Běsně, tedy i v třetí osadě spadající pod město Kryry. V samotných Kryrech na hřbitově lze jednak na sloupu u brány nalézt pamětní desku obětem násilí 1938–1946 (i v německém jazyce) a dále hromadný hrob 11 vojáků RA. Oběti obou válek „bere na milost“ památník na kryrské křižovatce ulic 5. května a Hlavní.