Otázku, zda bude líp, se pokusila na svém youtubovém kanálu Ekonomika v souvislostech zodpovědět ekonomka Ilona Švihlíková. Okomentovala výhled do budoucna, jak ho vidí ministerstvo financí ve své srpnové prognóze, z níž vychází návrh státního rozpočtu.

Pozornost věnovala také výhledu na příští období od České národní banky (ČNB).

„Obě dvě instituce to vidí nadmíru dobře. Podíváme se, kde je zdroj jejich optimismu,“ řekla Švihlíková úvodem.

Ministerstvo financí i ČNB očekávají, že HDP pro příští rok poroste kolem dvou procent. V případě ČNB je prognóza ještě optimističtější. Inflace by se měla držet na uzdě, zhruba v koridoru mezi dvěma a třemi procenty.

„Ale jsou tu výrazná inflační rizika, na která jsem upozorňovala. Má růst objem mezd i platů, spotřeba domácností má být naprosto klíčový element. Má to být ten hlavní tahoun, hlavní motor růstu. V jedné prognóze mají silnější roli hrát investice,“ řekla Švihlíková.

Exportéry podle ní nepotěší posilování koruny. „Potěší však mě, zastánkyni silné měny. Má to i svou protiinflační roli, což je pozitivní. Optimismus na všechny strany,“ shrnula obě prognózy.

ČNB podle ní září optimismem a vidí růst na hranici potenciálu české ekonomiky, možná i za ním. „Kontrastuje to s výhledy v Německu,“ upozornila Švihlíková a zdůraznila existující napojenost české ekonomiky na německou. Obě instituce se však domnívají, že česká ekonomika bude schopná odrazit negativní německé tendence a že motor domácí spotřeby bude dostatečně silný na to, aby držel ekonomiku v plusových číslech.

„Spotřeba domácností se teprve teď bude vracet na úroveň roku 2019. Propad spotřeby byl mohutný. To, co teď pozorujeme, je dohánění spotřeby z minulých let. Spotřeba domácností je klíčová součást HDP. U většiny vyspělých zemí je to největší komponenta. Nicméně v případě ČR není až zas tak velká. Ten podíl se dlouhodobě pohybuje pod padesáti procenty – 45, 47, 48 %, zhruba v těchhle intencích. V rámci mezinárodního srovnání bude patřit k těm nižším. Nejsou to žádná velká čísla, spíše menší. Druhý extrém představují USA, kde se spotřeba domácností může blížit až k 70 % HDP. To je extrémně konzumní společnost, poháněná na dluh a těmi nejbohatšími,“ vysvětlila Švihlíková.

Dále se věnovala otázce, co je třeba sledovat u spotřeby domácností. „Trh u nás je relativně malý. Je něco úplně jiného, když máte trh tažený spotřebou v Polsku, kde je čtyřikrát víc lidí než u nás. Spotřeba domácností je jedním z ukazatelů růstu životní úrovně. Nemyslím si, že by to u nás bylo tak patologické jako v USA. Ale při naší velikosti to nebude trvalý motor růstu. Může to být rok dva, ale nemyslím si, že to může trvat dlouhodobě,“ řekla Švihlíková.

Klíčové je podle ní sledovat, na čem spotřeba stojí. Dluhový segment u nás není tak výrazný. „Nemá to ty rozměry jako v USA. Klíčové je sledovat, jak se vyvíjejí mzdy a platy. S tím souvisí celá řada témat, např. jak se rozděluje přidaná hodnota, jestli podíl mezd a platů na přidané hodnotě roste, nebo klesá. U nás je dlouhodobě mnohem nižší než v západních zemích. Tenhle vývoj je makroekonomicky důležitý,“ uvedla Švihlíková.

Za covidu vzrostly úspory

Důležité je také pozorovat, jak se mzdy a platy vyvíjejí z hlediska čistých reálných a také čistých příjmů. „Nezapomínejme na to, že se něco dělo s nemocenskou,“ podotkla ekonomka. Důležitý je podle ní také vývoj úspor.

„Preferovali bychom, aby spotřeba byla domácí, aby se jednalo o české zboží. Pokud spotřeba jde za zahraničím, tak se to v HDP neodrazí – zvýší se spotřeba a zároveň se zvýší import, vynuluje se to. Chceme, aby spotřeba byla domácí. A tady se nabízí kanalizovat spotřebu co nejvíce do domácích výrobků. V první řadě do potravin, což je základní a zároveň strategický segment,“ sdělila Švihlíková.

Za důležitý označila také vývoj úspor. Minimálně část obnovy spotřeby je na úkor úspor, které se výrazně zvýšily za pandemické éry. Lidé je vytvářeli z podpor, dále šlo o úspory z opatrnosti. Lidé také nemohli utrácet tak, jak chtěli.

„Míra úspor šla nahoru, ani předtím nebyla extrémně nízká v rámci evropského srovnání. Teď je opravdu vysoká, srovnatelná s Německem. A teď jde pozvolna dolů. Je dobré sledovat, proč jde dolů. Jestli je to tím, že lidé nemají peníze a musejí čerpat úspory, aby pokryli výdaje, nebo jestli vidí situaci optimističtěji, mají větší důvěru v budoucnost, a tím pádem si něco dopřejí. Každopádně míra úspor klesá a je to jeden z faktorů, který pohání spotřebu domácností,“ sdělila Švihlíková.

Důležitá je podle ní i distribuce příjmů – ke komu se prostředky dostanou. Průměr může zkreslovat. „Medián je hodnota, která lépe vystihuje socioekonomickou realitu,“ řekla ekonomka.

Také úspory jsou nerovnoměrně distribuovány. Spoléhat se na úspory jako na sociální nárazník je nebezpečné.

„ČNB tvrdí, že situace domácností v průměru se zlepšuje, protože v průměru rostou reálné příjmy, ne všem a ne stejně. Inflace v letech 2022 a 2023 byla nejsilnější v historii České republiky od roku 1993. Silnější inflace byla na počátku transformace, ještě za Československa,“ připomněla Švihlíková.

Podle ČNB se úspory budou postupně snižovat. „Je třeba brát v úvahu i očekávání lidí, jestli se cítí optimisticky ohledně dalšího výhledu, jak vnímají budoucí rizika,“ řekla ekonomka a zmínila emisní povolenky pro domácnosti. „To není uměle vytvořený strašák, je to velmi reálné riziko, které ohrožuje životní úroveň velkého množství domácností. Může to ovlivnit, jakým způsobem budou uvažovat o své budoucí spotřebě,“ zdůraznila Švihlíková.

Úspory tvoří horní pětina

Nerovnoměrnost úspor je podle ní důležitá, protože velmi často se politici nechávají okouzlit tím, že průměrná míra úspor je výborná, a tím pádem, že lidé hodně vydrží. „Že je tam solidní nárazník a je možné zavést platby ve zdravotnictví, školné a nevím, co si vymyslíte. Je potřeba si uvědomit, že je to horních dvacet procent, které tvoří dominantu úspor,“ vysvětlila ekonomka.

A zdůraznila, že tito lidé, kteří nejvíce spoří, také měli největší prospěch z daňových změn. „Nahrazení superhrubé mzdy pomohlo vysokopříjmovým, kteří pak začali víc investovat třeba do nemovitostí. Je to skupina, která nemůže sama spotřebu táhnout,“ zdůraznila Švihlíková.

Je podle ní nutné, aby spotřeba byla rovnoměrnější. „Na jedné straně tu máme optimismus, jak ČNB, tak ministerstva financí, zároveň je tu velké množství rizik budoucího vývoje. Nemyslím si, že ekonomika velikosti ČR může mít dlouhodobý motor ve spotřebě domácností, kde podíl je 45 %, 47 % HDP. Budeme potřebovat jiné typy investic. Měli bychom uvažovat dlouhodobě o jiných motorech růstu. Z hlediska spotřeby je tu prostor pro podporu lokální ekonomiky, zejména českých potravin a českých zpracovatelských kapacit, které rapidně ubývají. Já to považuji za otázku strategického významu,“ uzavřela ekonomka.