Mladá Slovenka byla zadržena a čelí obvinění ze zločinu výroby extremistických materiálů a hanobení náboženského přesvědčení. Na videu, které je z činu natočeno, je patrné, jak trhá posvátnou knihu muslimů, pomočí ji a následně spálí. Žena dále uvádí, že muslimové jsou pro ni paraziti. „Toto odkazuji všem za Československo a svolávám všechny do boje,“ uvedla. Pálení koránu přitom považují muslimové za neodpustitelný čin. Televize JOJ dokonce varovala před tím, že v době terorismu může tato provokace vážně ohrozit bezpečnost Slovenska.
Na podporu ženy, jež sedí ve vazbě, jsou však organizovány i akce pálení koránu, na Facebooku jsou již k vidění. První korán v Česku již dokonce shořel, zapálila jej exmuslimka Marta Albahri. Mnohým totiž vadí brutalita, s kterou byla dívka zatčena.
„Slovenská kauza spáleného koránu je varovná ne tím, co udělala mladá Slovenka Adriana M. alias Sheila S., ale zejména způsobem, jakým reagovala soudní a policejní mašinérie vůči této ženě. Strůjkyně podnětu k zadržení dívky, policejní rektorka prof. Kurilovská, je mimo jiné zřejmě zavázána slovenskému prezidentovi Kiskovi za jmenování rektorkou Akadémie Policajného zboru. Dívka zatčená v noci protiteroristickou jednotkou byla kritikem nejenom islámu, ale i současné slovenské garnitury, zejména prezidenta Kisky,“ uvádí k případu občanský aktivista Pavel Pešan. On osobně vidí v celé kauze potrestání rebelky.
„Ta bude těžko ustávat pokus o své umlčení vzhledem k tomu, že k jejímu potrestání budou využity i neuspořádané či zanedbané záležitosti z jejího osobního života,“ řekl.
Adriana M. dle jeho slov veřejně upozorňovala na to, že islám je nebezpečnou totalitní ideologií. „Prof. Kurilovská jí dala za pravdu, když tvrdila, že A. M. ohrozila svým jednáním životy občanů Slovenské republiky. Nesmíme nikdy dopustit, aby byl trestán ten, který upozorňuje na nebezpečnou ideologii, byť třeba způsobem, který není běžný. Způsob jejího protestu sice nemusíme schvalovat, ale v žádném případě se nedopustila ničeho, kvůli čemu by měla být vzata do vazby a převážena v řetězech,“ dodal Pešan. Závěrem svého stanoviska podotkl, že si váží její odvahy, neboť sám považuje islám za nenávistnou a misogynní ideologii, ne za náboženství. „Určitě se budu účastnit a případně organizovat akce pro její propuštění na svobodu,“ zmínil. „Muslimští teroristé volně cestují po Evropě, a mladou Slovenku, co počurala a spálila korán na protest, vodí v řetězech. Hanba jim!“ uzavřel.
Případu si povšiml i ženský spolek Éra žen, jenž se mimo jiné věnuje monitoringu konfliktů islámského práva šaría s evropským právním řádem, respektive s právními řády evropských států. „V první řadě jsme znepokojeny opětovným nepochopením komunikačního kódu, který obviněná žena směrem k islámu, potažmo jeho vyznavačům, zvolila, a jeho výkladem coby porušení našeho vlastního (resp. slovenského) právního řádu. Protestujeme proti rozdílnému zacházení a hodnocení nesouhlasu s islámem a s jinými náboženstvími,“ uvedla za spolek advokátka Klára Samková.
JUDr. Klára A. Samková, Ph.D.
V té souvislosti vzpomněla na situaci, kdy „performer“ Milan Kohout nastříkal své sperma do svěcené vody v katolickém kostele či když „umělecká skupina“ Pussy Riot začala před ikonostasem pravoslavé katedrály Krista Spasitele vyřvávat „Bohorodičko, vyžeň Putina“.
„S údivem konstatujeme, že orgány činné v trestním řízení Slovenska upřednostnily islámské právo a jeho aplikaci před vlastní Ústavou a před Evropskou úmluvou základních práv a svobod, kterou je Slovensko, stejně jako Česká republika, vázáno,“ zmínila Samková. Tím, že se média bojí ohrožení společnosti, dala podle Samkové za pravdu mladé dívce, jež upozorňovala na to, že islám je nebezpečná totalitní ideologie.
„Údajný trestný čin je ve skutečnosti projev svobody slova, chráněný zásadním způsobem právě Evropskou úmluvou,“ zmínila dále Samková. „Při hodnocení jednání Slovenska ve věci ‚močitelky na korán‘ konstatujeme, že se Slovenská republika přibližuje právu šaría, neboť ve svém důsledku se snaží bránit nemuslimům, aby odrazovali muslimy od víry, a to pod pohrůžkou citelných trestů, byť tresty za to jsou mírnější než dle islámského práva,“ podotkla a vyjádřila obavu o bezpečnost dotyčné ženy.
Závěrem pak dodala, že jednání slovenské dívky sice nepovažuje za odpovídající našim kulturním vzorcům a tradicím, ale zároveň jej nepovažuje za extremistické. „Extremismus pak v daném případě vidíme pouze v jediné věci: ve skutečnosti, že je dotyčná žena nucena reagovat na tak extremisticky diskriminující a zhoubnou ideologii, jako je právě islám, svým individuálním aktem, když evropské vlády, slovenská stejně jako česká, odmítly poskytnout svým občanům ochranu před touto zhoubnou totalitní ideologií,“ vyjádřila se kriticky Samková.
A velmi kritickou reakci vůči slovenské policii měl i Petr Michalů, jenž v minulosti emigroval do Ruska, kde požádal o azyl. „Sv*ně!! SLOVENSKÉ Gestapo!! Mladou holku za její názory... a svině, které zaprodaly stát a národ, vyrabovaly, vytunelovaly, zradily a vydávají nás muslimům... stále nic!! Je mi na blití!!“ uvedl.
„Je to prdel... Zatímco spousta lidí je právem zhnusená z justiční šikany ‚podpalovačky krákoránu‘ Adriany M., tak se už objevují ‚zaručené zprávy‘, že se jedná o děvče padlé, mravů nekalých, které si těžkou káznici zaslouží. Nakopal bych ty sráče někam, ale... ano,“ napsal v reakci na slovenskou událost protiislamista Martin Konvička a poukázal na to, že Adriana skutečně „žila neuspořádaným životem“, má nemanželské dítě i se skrývala před exekutory. „No, a co jako?“ zeptal se.
„Jistě – hlavní strůjkyně té justiční opičárny, policejní rektorka prof. Kurilovská, zajisté žije spořádaným životem... Chápu, že si Kurilovská jako cíl šikany vybrala Melekovou – to hnusáci dělají, že si vyberou oběť, která se z různých důvodů nesnadno brání. Ať se příště předvede a zkusí šikanovat poslance Kotlebu. Nebo poslance Sulíka. Když je tak ‚hustá‘,“ uzavřel.
Celé vyjádření Pavla Pešana:
Pavel Pešan, politický aktivista: "Slovenská kauza spáleného koránu je varovná ne tím, co udělala mladá Slovenka Adriana M. alias Sheila S., ale zejména způsobem jakým reagovala soudní a policejní mašinérie vůči této ženě. Strůjkyně podnětu k zadržení dívky policejní rektorka prof. Kurilovská je mimo jiné zřejmě zavázána slovenskému prezidentovi Kiskovi za jmenování rektorkou Akadémie Policajného zboru. Dívka zatčená v noci protiteroristickou jednotkou byla kritikem nejenom islámu, ale i současné slovenské garnitury, zejména prezidenta Kisky.
Osobně v celé kauze vidím pokus exemplární potrestání rebelky, která bude těžko ustávat pokus o její umlčení vzhledem k tomu, že k jejímu potrestání budou využity i neuspořádané či zanedbané záležitosti z jejího osobního života.
Mladá maminka Adriana M. veřejně upozorňovala na to, že islám je nebezpečnou totalitní ideologií a paradoxně ji prof. Kurilovská dala za pravdu, když tvrdila, že A.M. ohrozila svým jednáním životy občanů Slovenské republiky. Nesmíme nikdy dopustit, aby byl trestán ten, který upozorňuje nebezpečnou ideologii, byť třeba způsobem, který není běžný. Způsob jejího protestu sice nemusíme schvalovat, ale v žádném případě se nedopustila ničeho, kvůli čemuž by měla být vzata do vazby a převážena v řetězech.
Její odvahy si vážím, sám považuji islám za nenávistnou a misogynní ideologii než-li za náboženství. Určitě se budu účastnit a případně organizovat akce pro její propuštění na svobodu.
Stanovisko Éry žen, z.s., k případu Slovenky zadržené za pomočení a spálení koránu
Ženský spolek Éra žen, z.s., který se mimo jiné věnuje monitoringu konfliktů islámského práva šaria s evropským právním řádem, resp. právními řády evropských států (zejména ve vztahu k ženám), si všímá aktuálního případu mladé Slovenky, která je za pomočení a spálení koránu, natočení tohoto aktu a zveřejnění videa obviněna ze zločinu výroby extremistických materiálů a hanobení náboženského přesvědčení. Za tyto trestné činy ženě hrozí trest odnětí svobody na tři až šest let. (více např. zde: https://www.novinky.cz/…/429671-slovensti-policiste-zadrzel…)
Éra žen,z.s. k případu konstatuje následující:
V první řadě jsme znepokojeny opětovným nepochopením komunikačního kódu, který obviněná žena směrem k islámu, potažmo jeho vyznavačům, zvolila, a jeho výkladem coby porušení našeho vlastního (resp. slovenského) právního řádu. Protestujeme proti rozdílnému zacházení a hodnocení nesouhlasu s islámem a s jinými náboženstvími. Když „performer“ Milan Kohout nastříkal své sperma do svěcené vody v katolickém kostele, bylo to umění. Když „umělecká skupina“ Pussy Riot před ikonostasem pravoslavné katedrály Krista Spasitele začala vyřvávat „Bohorodičko, vyžeň Putina“, tak to byla „punková modlitba“. Nesouhlas s islámem však je trestný čin.
S údivem konstatujeme, že orgány činné v trestním řízení Slovenska upřednostnily islámské právo a jeho aplikaci před vlastní Ústavou a před Evropskou úmluvou základních práv a svobod, kterou je Slovensko, stejně jako Česká republika, vázáno.
Slovensko došlo k závěru, že tím, že „žena pomočila a spálila posvátnou knihu islámu a zveřejněním videa vyrobila extrémistický materiál“. Média upozorňují, že „v době terorismu může tato provokace vážně ohrozit bezpečnost Slovenska.“ Tím ovšem média dala zcela za pravdu „pachatelce“, která upozorňovala na to, že islám je nebezpečná totalitní ideologie. Ani polští katolíci, zhanobení Milanem Kohoutem, ani ruská pravoslavná církev, zhanobená skupinou Pussy Riot se po útocích na svá ideová dogmata nestala pro společnost nebezpečnými. Útok na islám však může přinést smrtelné nebezpečí celému národu, ke kterému patří osoba, která se „hanobení“ dopustila. Větší a lepší důvod o pravdivosti a odůvodněnosti postojů „pachatelky“ již nemůže být dle našeho názoru podán.
Údajný trestný čin je ve skutečnosti projev svobody slova, chráněný zásadním způsobem právě Evropskou úmluvou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva opakovaně konstatovala, že svoboda slova – projevu – „představuje jeden ze základních pilířů demokratické společnosti, jednu ze základních podmínek jejího pokroku a rozvoje každého jednotlivce.“ (viz četné rozsudky i Velkého senátu ESLP). Tuto ochranu požívá i svoboda slova vyjádřená neobvyklým, ba i šokujícím a obecně nevhodným způsobem, a to právě proto, že je to svoboda slova, ze které vyvěrají další politická práva, jako je svoboda shromažďování, svoboda sdružování či právo na přístup k informacím.
Pro zhodnocení, do jaké míry podléhá jednání slovenských orgánů činných v trestním řízení nikoliv evropskému právu, ale aplikaci islámského práva šaría, je nutno se podívat na hodnocení činu „pachatelky“ právě islámským právem:
Především pachatelkou je ŽENA, tedy méněcenná lidská (???) bytost. Ta si dovolila znesvětit korán vlastní močí, což je v naprostém rozporu se závaznými věroučnými pravidly islámu. Ženám je totiž v přístupu ke koránu bráněno v období jejich menstruace – mají zapovězeno účastnit se veřejných modliteb (dokonce i v ženské části mešit!) a dotýkat se výtisků koránu (mohou si ovšem pustit jednotlivé pasáže z audiozáznamu nebo si ho číst na počítači či jiném mobilním zařízení). Z toho faktu vyplývá, že korán (ve své hmotné i nehmotné podobě) požívá v islámu větší ochrany a úcty než ŽENA. Znečištění koránu tělní tekutinou ženy je tedy pro islám skutečnou pohromou a činem, za který by muslimka byla dle islámského práva trestána, a to pravděpodobně některým z dobře známých bestiálních trestů. Pokud by se na výtisku koránu ocitla menstruační krev ženy, „pachatelka“ by pravděpodobně byla odsouzena k smrti, kterýžto čin by byl vykonán tak zvaným „zločinem na obranu islámské cti“. (Už samotný název oněch činů ukazuje dostatečně nekompatibilitu islámského a neislámského právního myšlení.)
Podíváme-li se na všechna islámská „doporučení“, jak žena má sledovat své různé tělesné pochody (menstruaci, výtoky apod.) právě ve vztahu k případné manipulaci s koránem a účasti na společných modlitbách (tedy z pohledu západního práva „vyjadřování náboženského přesvědčení“), musí nás na tom nutně zarazit dvě věci: a) že je něco takového pro muslimské ženy samotné vůbec akceptovatelné, b) že tento jev má vůbec ochranu jakéhokoli „západního“ právního řádu. Nejde totiž o nic jiného než o konstantní diskriminaci až útisk dotyčných z důvodu jejich pohlaví.
Paradoxem je, že spálení koránu je naopak v islámu bráno jako jeden z povolených způsobů likvidace jeho výtisků.
Pokud by islámské právo interpretovalo jednání „pachatelky“ jako pokus o odrazování muslimů od jejich víry, je toto islámem klasifikováno jako tzv. velký širk, tedy hřích, za který náleží pachateli trest smrti.
Při hodnocení jednání Slovenska ve věci „močitelky na korán“ konstatujeme, že se Slovenská republika přibližuje právu šaría, neboť ve svém důsledku se snaží bránit nemuslimům, aby odrazovali muslimy od víry, a to pod pohrůžkou citelných trestů, byť tresty za to jsou mírnější než dle islámského práva.
Konstatujeme, že v případě odsouzení slovenské „pachatelky“ k nepodmíněnému trestu či uvalení vazby máme důvodné pochybnosti o tom, zda slovenská „nápravná zařízení“ budou schopna ochránit „pachatelku“ před vykonáním trestu dle islámského práva přímo ve věznici, a vyslovujeme závažné obavy o bezpečnost dotyčné stíhané ženy.
Co tedy říci závěrem? Jednání slovenské „pachatelky“ považujeme za „neodpovídající našim kulturním vzorcům a tradicím“, neboť se domníváme, že močení na veřejnosti není vhodným chováním, a to ani pro muže, ani pro ženy. V žádném případě však nepovažujeme toto jednání za extremistické, neboť základním úhlem pohledu musí být fakt, že islám není vůči neislámskému světu reciproční. Extremismus pak v daném případě vidíme pouze v jediné věci: ve skutečnosti, že je dotyčná žena nucena reagovat na tak extremisticky diskriminující a zhoubnou ideologii, jako je právě islám, svým individuálním aktem, když evropské vlády, slovenská stejně jako česká, odmítly poskytnout svým občanům ochranu před touto zhoubnou totalitní ideologií.
Konstatujeme, že nemůžeme, stejně jako ona „pachatelka“, mít v úctě a vyjadřovat respekt ideologii, které nemají v úctě ŽENU a NEMUSLIMKU a které si i v Evropě vynucují toleranci jednání, které je v přímém rozporu se zákony evropských zemí. Máme na mysli vynucování tolerance halal porážek, které jinak naplňuje znaky trestného činu týrání zvířat, sociální vynucování islámského zahalování žen jako „dobrovolného projevu náboženského přesvědčení“, což je v přímém rozporu s právem na svobodu projevu. Poukazujeme na praktikování ženské obřízky, která je v přímém rozporu s právem na soukromý život, jakož i na další různé jednání, vyžadované islámem, které s lidskými právy, humanismem či pokrokem civilizace nemají nic společného.
S ohledem na křesťanky v řadách našeho spolku pak konstatujeme, že korán skutečně není ekvivalentem Bible a Mekka není ekvivalentem Vatikánu. Do Vatikánu totiž můžete vstoupit jako nevěřící v Krista, případně i jako člověk bez vyznání, a lze tam vnést i jinou náboženskou knihu než právě Bibli. Naproti tomu Mekka je prostor, který si muslimové vyhradili sami pro sebe a odpírají do něj vstup nemuslimskému světu včetně neislámské literatury. Tedy opět – nulová reciprocita, nulová tolerance islámu k nemuslimům. Západní právní řád bohužel s takovýmito systémy, kdy si strany nejsou rovny, vůbec nepočítá. Je pro nás možná těžké pochopit, že jediný způsob, jak s takovým systémem komunikovat a kooperovat, je učinit obrovský krok zpět v našem vývoji a dělat činy, které jsou z našeho pohledu „brutální“. Byť na pomočeném a spáleném papíru není ve světle toho, že jsou zároveň někde na světě utiskovány a týrány ženy, které se k tomu papíru formálně hlásí, není fakticky extrémního vůbec nic.
Naše civilizace a společnost skutečně stojí na opačném přístupu než islámská: lidé mají větší hodnotu než ideologie i její projevy. Řídíme se Úmluvou o základních LIDSKÝCH právech – ne právech ISLÁMU.
Pokud bude stíhání Slovenky, která vyjádřila svůj názor na islám pomočením a spálením koránu i nadále pokračovat, budeme to považovat za důkaz faktické infiltrace islámského práva do trestního práva Slovenska a ústup Slovenska z jeho vlastního právního řádu ve prospěch muslimského práva. Netřeba dodávat, že s tímto stíháním nesouhlasíme a vyjadřujeme proti němu protest.
za Éru žen, z.s.
Klára A. Samková, předsedkyně
Kateřina Dubnová, místopředsedkyně
www.erazen.cz
Psali jsme:
autor: vef
