„Dojímat se nad ušlechtilostí sira Wintona, to dnes, z bezpečí a odstupu mnoha dekád, umí každý. Zřejmě i (dnes už bývalý) lidovec pan Kalenda, který psal o mrtvých z náklaďáku jako o lůze a o špíně,“ uvádí Wollner. Většina z těch, co se dnes dojímá, by však dle šéfredaktora reportážní publicistiky tehdy Wintonovo úsilí neschvalovala, zatracovala a možná i rovnou ustrašeně hlásila gestapu.
Wollner poukazuje na to, že zachraňovat židy bylo mnohem nebezpečnější, než dát polívku uprchlíkům, kteří prý stejně chtějí jen kolem nás projet vlakem do Německa. „O koncentrácích se tehdy ještě nic nevědělo, takže pro uklidnění svědomí se řadový občan mohl ukájet tím, že židům stejně nic nehrozí, navíc, znáte židy... jsou to beztak cizáci odněkud z Palestiny, kteří to zatraceně dobře umí s penězi a věčně nás obírají, už celá staletí, kdeco ovládají, banky, tajné spolky, pijou krev křesťanských pannen a tajně řídí celý svět!... Takže, nač zachraňovat jejich děti, ze kterých zase vyrostou ti, co nás budou jen ožebračovat!“ vyzdvihuje Wollner čin Nicolase Wintona.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: luš