Tak neschopní, že už se to řeší politicky. Mistrovství světa rozhýbalo Itálii

Třetí neúspěch v řadě při kvalifikaci na mistrovství světa vyvolal v Itálii bouřlivou debatu, která překročila hranice sportu. Zklamání z další absence reprezentace na světovém šampionátu se proměnilo v ostrý spor o budoucnost italského fotbalu, jeho řízení a také o to, jak velký vliv by na něj měla mít politika. V centru dění se ocitla vláda premiérky Giorgie Meloniové, kterou kritici obviňují ze snahy rozšířit svůj vliv i do prostředí Italského fotbalového svazu (FIGC).

Italská reprezentace patřila po desetiletí mezi největší fotbalové velmoci světa. Od triumfu na mistrovství světa v Německu v roce 2006 však její postavení postupně slábne. Série neúspěchů vyvrcholila tím, že se Italové potřetí za sebou nedokázali kvalifikovat na světový šampionát. V zemi, kde je fotbal součástí národní identity a kulturního dědictví, vyvolal další nezdar mimořádně silné reakce.

Bezprostředně po neúspěchu se rozproudila debata o odpovědnosti vedení fotbalu. Předseda FIGC Gabriele Gravina čelil silné kritice a tlak na změny začal sílit nejen ze strany fanoušků a sportovních komentátorů, ale také od politiků. Právě zde se sportovní krize proměnila v politický problém.

Anketa

Který člen vlády by měl odejít? Máte více možností.

Babiš, což by znamenalo pád vlády

58%

25%

hlasovalo: 592 lidí

Spojenci premiérky Giorgie Meloniové začali prosazovat omezení pravomocí fotbalového svazu a objevily se i návrhy na zavedení zvláštní správy nad FIGC. Takový krok se v minulosti používal především v obdobích vážných korupčních skandálů nebo systémových krizí. Tentokrát by však důvodem nebyla korupce, ale podle zastánců zásahu dlouhodobá neschopnost fotbalového systému provést potřebné reformy.

Ministr sportu Andrea Abodi tvrdí, že hlavním problémem není otázka personálního obsazení vedení svazu, ale nefunkčnost celého systému. Podle něj volby nového předsedy situaci nevyřeší. „První starostí by neměly být nové volby; podmínky pro oživení se totiž nevytvářejí prostřednictvím voleb,“ uvedl Abodi pro list Politico.

Jeho slova však mnozí představitelé fotbalového prostředí přijali s nedůvěrou. Obávají se, že za voláním po reformách se skrývá snaha vlády získat větší vliv nad jednou z nejvýznamnějších společenských institucí v zemi.

Dosavadní předseda FIGC Gabriele Gravina patří mezi nejhlasitější kritiky těchto plánů. Podle něj by nucená správa nepřinesla řešení, ale pouze další politizaci sportu. „Myšlenka uvést FIGC pod nucenou správu mi připadá pouze jako okupace. Nenabízí žádnou perspektivu do budoucna,“ prohlásil Gravina. Podle něj se navíc úvahy o převzetí kontroly nad fotbalovým prostředím objevují v italské politice již delší dobu. Současná situace je pouze příležitostí, jak podobné ambice realizovat.

Spor o budoucího šéfa italského fotbalu

Napětí ještě zesilují blížící se volby nového vedení FIGC, které jsou naplánovány na 22. června. Favoritem je Giovanni Malagò, bývalý předseda Italského olympijského výboru a dlouholetý sportovní funkcionář. Malagò má podporu většiny klubů Serie A. k jeho kandidatuře se postupně přidali také zástupci hráčů a manažerů, což z něj učinilo nejvážnějšího kandidáta.

Právě jeho rostoucí podpora však podle kritiků vyvolala nervozitu ve vládních kruzích. Malagò totiž v minulosti vedl několik sporů s představiteli současné vlády a není považován za člověka blízkého Meloniové ani jejím nejbližším spolupracovníkům. Jeho hlavním soupeřem je Giancarlo Abete, další zkušený sportovní funkcionář, který už v minulosti FIGC vedl. Analytici však jeho šance hodnotí jako výrazně nižší.

Ministr sportu Abodi veřejně připustil, že vůči Malagòovi má určité výhrady. Poukázal například na jeho spojení s organizací zimních olympijských her v Miláně a Cortině nebo na skutečnost, že se o jeho kandidatuře začalo mluvit ještě před osudovým reprezentačním neúspěchem. Přesto ministr deklaroval, že vláda bude respektovat výsledek voleb. „Budeme spolupracovat s kýmkoli, kdo bude legitimně zvolen do funkce prezidenta, za předpokladu, že se zaváže provést nezbytné reformy,“ uvedl.

Řada lidí z fotbalového prostředí však podobná ujištění přijímá skepticky. Podle některých bývalých funkcionářů je odpor části vlády vůči Malagòovi natolik silný, že se mohou objevit další pokusy jeho kandidaturu zkomplikovat. Jednou z možností je právní prověrka jeho případného střetu zájmů vzhledem k jeho nedávnému působení v Italském olympijském výboru. Právě touto otázkou se mají zabývat příslušné kontrolní orgány ještě před samotnými volbami. Experti však upozorňují, že šance na diskvalifikaci kandidatury jsou poměrně malé.

Složitost systému fotbalového svazu

Vedle personálních sporů se stále častěji diskutuje i o hlubších problémech italského fotbalu. Mnozí odborníci upozorňují, že současný systém řízení svazu prakticky znemožňuje rozsáhlejší reformy. FIGC sdružuje řadu různých zájmových skupin – od profesionálních klubů přes amatérský fotbal až po hráče, trenéry a rozhodčí. Každá z těchto skupin disponuje určitými pravomocemi a možností blokovat zásadní změny. Kritici proto přirovnávají fungování svazu k některým mechanismům Evropské unie, kde je často obtížné dosáhnout rychlého rozhodnutí kvůli množství aktérů s právem veta.

Gravina připomněl, že jeho vedení opakovaně navrhovalo reformy zaměřené na zvýšení kvality soutěží a finanční stability klubů. Mezi nimi bylo například snížení počtu účastníků Serie A z dvaceti na osmnáct týmů nebo omezení počtu každoročních postupů a sestupů mezi soutěžemi. Podle něj byly podobné návrhy zamítnuty celkem sedmnáctkrát. „S těmito pravidly nelze zahájit žádný reformní proces,“ postěžoval si.

K problémům podle odborníků přispívá také zastaralá infrastruktura. Řada stadionů pochází ještě z minulého století a zaostává za moderními standardy. Kritizován je rovněž nedostatečný prostor pro mladé domácí hráče v nejvyšší soutěži, kde stále větší roli hrají zahraniční fotbalisté.

Fotbalová krize se tak stává symbolem širších problémů Itálie. Někteří komentátoři poukazují na podobnosti mezi stavem fotbalu a ekonomickou stagnací země. V obou případech se podle nich opakovaně hovoří o potřebě reforem, které však narážejí na odpor zavedených struktur a zájmových skupin.

Blížící se volby vedení FIGC proto nejsou vnímány pouze jako sportovní událost. Pro mnohé představují test toho, jak daleko je současná vláda ochotna zajít při prosazování svého vlivu a zda si italský fotbal zachová institucionální nezávislost.