Pokud se o Středočeském kraji někdy říká, že je to „noclehárna za Prahou“, tak pro hornickou Příbram to platí možná ze všech nejméně. Z města s vlastní hornickou identitou i se zajímavými památkami zbytek republiky bohužel asi nejvíc bude znát místního fotbalového bosse Starku, dohlížejícího na zápasy ze svého paneláčku za brankou, což je další specifikum města na řece Litavce.
Paneláky jsou jinak podstatnou součástí horizontu města, jehož bohatství bylo před pár desítkami let odvozováno od místní těžby uranu. S jejím útlumem se i v panelácích začaly psát mnohem smutnější příběhy.
Do jednoho takového vzali nedávno Evu Decroix, tehdy ještě jen poslankyni. Při konfrontaci s realitou dnešního byznysu s chudobou v ubytovně došel političce ODS její pověstný smích, naopak došlo na slzy, když jí místní obyvatel popsal, jak se chovají úředníci a jakou metodiku jim posílá ministr Jurečka.
Ale padaly výroky jako „tohle je chudoba, ale my do té chudoby posíláme strašně moc peněz“.
Tomio Okamura, který bojem proti exekutorům a proti obchodu s chudobou před patnácti lety začal svou politickou kariéru, sem přijel oslovit voliče s Českým jarmarkem na náměstí.
Poprvé ho můžete vidět hned při příjezdu do města, jeho billboard sousedí s Kateřinou Konečnou. Místopředsedu ODS Martina Kupku si na hlavním náměstí naopak vzal někdo „do parády“.
Místní hornické muzeum na Březových horách, prý největší hornický skanzen v Evropě, připomíná pestrou historii místní těžby, která začala dávno předtím, než se stal hlavní komoditou uran – už v patnáctém století. V osmnáctém a devatenáctém zde naplno běžela těžba stříbra. „Kdysi jsme byli bohaté město, ale to už je minulost,“ slyším k tomu na náměstí.
Příbram je hornické město se vším všudy, což obnáší nejen to, že se při její obhlídce dost naběháte do kopce, ale i zvláštní svéráz. Na místním náměstí se sešel i na poměry mítinků SPD poměrně radikální dav, na druhou stranu i ironické glosy místní mládeže byly o stupeň drzejší než jinde.
Předtím během odpoledne potkám tak trochu bezprizorně posedávající skupinku jejich vrstevníků, na hlavní ulici, mezi vietnamskou tržnicí a gastronomickou klasikou českého venkova pizza-kebab. Z plakátu na to hledí kandidátka TOP 09 Helena Langšádlová s heslem o svobodě a prosperitě i pro budoucí generace.
Mezi účastníky jarmarku jsou za celebrity manželé Novotní, dvojice příbramských zastupitelů za SPD. „Je to dobré, když jdeme spolu po městě, mohou lidé oslovit hned dva své zástupce najednou,“ vyprávějí.
Práce v Příbrami moc není, snadnější je dojíždět do Prahy, i když to představuje více než hodinu. „Hornictví tu skončilo, ale pár firem tu funguje. Musejí hodně bojovat o mladé, takže jim platí více než držákům, co tam pracují dvacet nebo třicet let, což se mi tedy úplně nelíbí, ale to je prostě jejich personální politika,“ říká nám Petra Novotná. Letos bude kandidovat do Sněmovny, ale v sousedním Plzeňském kraji.
V půl páté dozpívá na pódiu Hana Lounová, která svůj tradiční playlist jarmarků SPD v Příbrami obohatila o píseň Ghetto, a na pódium hned nastupuje Tomio Okamura. A jde rovnou k věci, vysvětluje, co bude chtít jeho hnutí v Poslanecké sněmovně prosazovat.
Největší aplaus má, jako všude jinde, výzva k revizi vydaných povolení pro ukrajinské migranty.
Čeští lidé podle Okamury mnohem méně chodí k zubaři, některým už zuby vypadávají, protože si nové nemohou dovolit, a problém dnes je dostat se i na preventivní prohlídku. „S druhou vlnou ukrajinských migrantů tu přibylo 400 tisíc pacientů, ale lékařů je pořád stejně. No, to se samozřejmě někde musí projevit,“ získává si potlesk publika.
Pak mluví o energiích, které nejlevněji vyrábíme a nejdráže odebíráme. V uranové Příbrami je to ožehavé téma.
Zhoršilo se podle Okamury úplně všechno. Věta – „no, kam jsme se to dostali“ – zazní opakovaně a úspěch má vždycky.
„Premiér Fiala se ještě chlubí tím, o kolik za jeho vlády přibylo lidí na dávkách. Co je to za magora? Každá normální vláda by usilovala o to, aby takových lidí bylo co nejméně,“ nechápe Okamura – a dav jásá. Nad hlavami se objeví jedna česká vlajka a fotografové se k pánovi přesouvají v předtuše pěkného záběru. Do středočeského města dorazila řada pražských novinářů. V Olomouci vedla jeho poznámka k přítomným zástupcům Seznam Zpráv ke stížnosti šéfredaktora, zde naopak z pódia pochválil novináře Novinek za článek, v němž počítali, kolik bytů by se uvolnilo po odchodu Ukrajinců z roku 2022. V Praze to má být 18 až 21 tisíc bytů, v Brně 7 tisíc.
Pak Tomio Okamura mluví o invalidech, na které podle něj zapomněli všichni, i Andrej Babiš; přitom tito lidé bez pomoci druhých nejsou schopni fungovat. A často jde o mladé lidi. Na starobní důchodce ale nezapomene také a zmíní, že vdovec či vdova dnes z jednoho důchodu nemá šanci utáhnout domácnost.
Okamura mluví také o mladých lékařích, kteří by podle něj měli být motivováni, aby své dovednosti alespoň nějakou dobu odevzdávali této zemi. „To není nic špatného. Moje maminka vystudovala ČVUT a hned po škole se vdala do Japonska, tak taky musela za svá studia zaplatit, protože nikam nenastoupila. Jinak by přišla o občanství, a to jako vlastenka nechtěla,“ ilustruje rodinným příběhem.
A mluví i o státním výrobci léků. „Za této vlády, před několika lety, možná si vzpomenete, nebyl v lékárnách Nurofen. Lidé v Ostravě mi vykládali, jak si pro něj jezdili do Polska nebo na Slovensko, protože tam byl. A ministr Válek to samozřejmě neřešil, toho zajímali jen Ukrajinci,“ rozhovořil se z pódia předseda SPD.
Několikrát Okamura zabrousil do svých zážitků z televizních debat, kde prý politici vládní koalice nad jeho slovy valí oči, protože oni považují všechno to, co se v naší zemi děje, za skvělé.
Pak ho vystřídali středočeští poslanci Radek Rozvoral a Oldřich Černý.
Pod pódiem stoupá poptávka po novopackém medvědovi za 15 korun a také po klobásách. Zelenina za výhodné ceny byla vyprodána už v době, kdy Okamura přicházel na pódium.
Blíží se osmnáctá hodina. Z pódia zní tradiční píseň SPD „za lidi férově hrát, bránit svůj národ svůj stát" a vlajka jde ještě jednou nad hlavu.
Dojde i na verš „ať víme, co se skrývá v dějinách“. Hornická Příbram, schovaná pod Brdy kdesi mezi Prahou a jižními Čechami, do nich přispěla více, než si mnozí myslí.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo