Leonid Ragozin, nezávislý novinář žijící v Rize, jenž v minulosti pracoval pro BBC, Newsweek a Lonely Planet, zpochybňuje význam nedávných ukrajinských vojenských akcí na území Ruska.

„Ukrajinské útoky dronů na dopravní infrastrukturu a sklady pohonných hmot úspěšně způsobily akutní nedostatek pohonných hmot a výpadky proudu na celém okupovaném Krymském poloostrově. Útok na ropnou rafinerii Kapotňa v Moskvě minulý týden navíc přinesl úchvatné záběry kouře stoupajícího nad ruským hlavním městem a titulky jako ‚Moskva hoří‘. Proukrajinští zastánci na Západě tvrdí, že tyto události představují zlom ve válce a že ruské neúspěchy zvýší domácí tlak na Vladimira Putina a nakonec ho donutí změnit svůj kalkul. Titulky ‚Rusko prohrává‘ se objevily v deníku Guardian a na webových stránkách CNN. Stejnou frázi opakují i komentátoři, jako například bývalý velitel americké armády v Evropě Ben Hodges. ‚Myslím, že Rusové vidí, že konflikt s Ukrajinou prohrávají,‘ řekl v květnu televizní stanici UATV,“ píše Ragozin na serveru tiskové agentury bne IntelliNews.

Russia has been “losing” quite a few times in this war, according to its cheerleaders. But somehow the fresh surge of Ukraine optimism aims at achieving - at best - what used to be pictured as Putin’s preferred outcome just a few years ago. My latest for @bneintellinews…

— Leonid Ragozin (@leonidragozin) June 23, 2026

A připomíná, že v podobné situaci už rusko-ukrajinská válka jednou byla. V květnu 2023 narazil dron do střechy budovy Senátu uvnitř Kremlu. Útok měl symbolický charakter, protože škody byly minimální, ale měl ukázat, že Moskva není v bezpečí.

Poradce prezidenta Volodymyra Zelenského Mychajlo Podoljak na sociálních sítích napsal: „Ztráta mocenské kontroly Putinova klanu nad zemí je zřejmá.“

„Jaro roku 2023 bylo dobou velkého ukrajinského optimismu. Poté, co Ukrajinci na podzim 2022 osvobodili velké části okupovaného území v Charkovské a Chersonské oblasti, připravovali s pomocí britských a amerických válečných plánovačů velkou protiofenzivu zaměřenou na osvobození oblasti Azovského moře a Krymu. Naděje na vojenskou porážku Ruska byly vysoké,“ líčí Ragozin.

A připomíná Hodgesova slova z té doby. „Očekávám, že Ukrajina osvobodí Krym do konce tohoto léta,“ řekl Hodges v lednu 2023. O měsíc dříve dokonce uvedl, že „veškerá dynamika je nyní na straně Ukrajiny a nepochybuji o tom, že Ukrajinci tuto válku vyhrají“.

Putin měl před třemi lety zemřít a Zelenskyj se chtěl rekreovat na Krymu

Ukrajinští vůdci také slibovali brzké vítězství. Prezident Zelenskyj uvedl, že plánuje dovolenou na Krymu. Šéf ukrajinské vojenské rozvědky Kyrylo Budanov, který v současnosti slouží jako náčelník Zelenského kanceláře, prohlásil, že Rusku brzy dojdou rakety, Putin umírá na vážnou nemoc a ukrajinské jednotky budou na Krymu do léta.

„Tyto pocity byly živeny technologickou výhodou Ukrajiny. Bylo zřejmé, že zatímco Ukrajina již vstoupila do epochy války s drony, Rusko stále vedlo staromódní válku tankových kolon a zbytečně rozsáhlých útoků bez ohledu na životy svých vojáků. Západní mocnosti se navíc nezdráhaly poskytovat nejmodernější zbraně, které Ukrajině chyběly. Francouzsko-britská raketa Storm Shadow byla poprvé použita 17. května 2023, dva týdny po útoku dronu na Kreml. Rakety způsobily v ruském týlu chaos, Rusko vypadalo bezmocně a jako neschopné vymyslet protiakci,“ připomíná Ragozin.

Fotogalerie: - Jak jsem se (ne)mýlil v politice

V červnu téhož roku Ruskem otřáslo povstání žoldnéřské Wagnerovy armády, která pochodovala na Moskvu a požadovala odvolání ministra obrany Sergeje Šojgua. Tehdy vrcholily nálady typu „s Ruskem je konec“.

„Slabost Ruska je zřejmá. Totální slabost,“ řekl tehdy Zelenskyj. Šachový šampion Garry Kasparov prohlásil, že Putin je odsouzen k zániku. „Putinův režim vstupuje do své poslední, chaotické kapitoly,“ vyjádřil se šachový velmistr. Hodges uvedl, že ruská armáda je „v hrozném stavu“ a že Rusko sklouzává do občanské války.

Ale celá tato PR bublina se během několika měsíců rozpadla. Špatně naplánovaná ukrajinská protiofenziva dosáhla chabých výsledků a žádných strategických ani taktických průlomů. Rusko se úspěšně adaptovalo na válku s drony. Postupem času zvýšilo výrobu stále sofistikovanějších modelů a stalo se jednou z předních světových mocností ve výrobě dronů. Jeho ofenziva se nakonec obnovila, což vedlo k tomu, že se frontová linie posunula od Ruskem okupovaného Doněcka asi o 120 km na jihozápad a asi o 50 km na sever, kde je nyní. Rusko se také přizpůsobilo úderům Storm Shadow.

Útoky na ruskou infrastrukturu nás přibližují k použití jaderných zbraní

Stejný cyklus vítězných bojových pokřiků a vznešených slibů se podle Ragozina opakoval, když se ukrajinským silám v roce 2024 podařilo obsadit velkou část ruské Kurské oblasti. Ani to však nepomohlo k ukončení války za ukrajinských podmínek.

„Nejvíce vypovídající je vývoj očekávání, která doprovázejí každý z těchto cyklů. Ta současná jsou poměrně skromná. Čeho se Ukrajina současným nárůstem vojsk snaží dosáhnout především, je příměří podél stávající frontové linie, aniž by bylo nutné stáhnout vojska z menší části Doněcké oblasti, která je stále pod ukrajinskou kontrolou. Ovšem Rusko na tom trvá. Ukrajina chce konflikt zmrazit spíše než se podřídit ruským požadavkům, které zahrnují omezení velikosti ozbrojených sil a počtu zbraní, garanci možnosti používání ruského jazyka, dodržování církevních práv a rozpuštění krajně pravicových jednotek,“ vypočítává Ragozin.

Pokud by ukrajinští vůdci před pár lety slyšeli někoho, kdo se zasazuje o zmrazení konfliktu, označili by ho podle novináře za kremelské loutky. I po neúspěšné protiofenzivě Zelenskyj ve svém projevu v Davosu v roce 2024 varoval před zmrazením konfliktu: „Putin je predátor, který se nespokojí se zmrazenými produkty… Můžeme ho porazit na zemi. Dokázali jsme to. A na moři i ve vzduchu.“ Tehdejší šéf Bezpečnostní rady Oleksij Danilov prohlásil: „Zmrazení války znamená darovat Putinovi vítězství.“

Očekávání zhoršení situace bylo hlavním rysem tohoto konfliktu od samého začátku totální ruské invaze i před ní. V době, kdy se začalo s přípravami na invazi, se obě strany nacházely ve stavu de facto příměří, kterého bylo dosaženo v důsledku summitu Putina a Zelenského v prosinci 2019. Rusko kontrolovalo pouze menší části Doněcké a Luhanské oblasti. Ukrajina měla stále přístup k Azovskému moři a kontrolovala Mariupol.

„Jakmile se však Biden v lednu 2021 ujal úřadu v Bílém domě, Ukrajina a její západní spojenci se pokusili změnit tehdy stále platný minský mírový rámec ve prospěch Ukrajiny tím, že vyvinuli tlak na Rusko na všech frontách,“ domnívá se Ragozin. Někteří pozorovatelé podle něj tuto strategii popsali jako zajištění „lepšího Minska“.

To spustilo období nebezpečného vyrovnávání se s problémy, které vyvrcholilo totální ruskou invazí. Toto úsilí bylo doprovázeno PR kampaní, která se snažila dokázat, že totální válka s Ruskem je potenciálně vyhratelná s moderními high-tech zbraněmi, jako jsou turecké drony Bayraktar.

„Nyní jsme zpátky na začátku, kdy Zelenskyj a spojenci usilují o to, co je v podstatě další Minsk. Jenže se to děje po čtyřech a půl letech naprosté devastace, obrovských ztrát obyvatelstva a území. Nad celým příběhem se tyčí otázka, za co Ukrajinci tuto oběť přinášejí. Možná Ukrajina a její spojenci konečně vymysleli kouzelnou hůlku, která Putina donutí ke kapitulaci, ale historie ukazuje, že každý z vítězných cyklů Ukrajiny má dva výsledky,“ píše Ragozin.

Prvním zmiňovaným výsledkem je podle něj adaptace Ruska. „Například ukrajinský úspěch na Krymu je z velké části vysvětlen ukrajinskou technologií dronů, která kombinuje terminály Starlink od Elona Muska a zaměřovací systémy od společnosti Palantir. Rusko však neváhá. Začalo vypouštět konstelaci satelitů s názvem Rassvet, která je analogií Starlinku. Do své flotily dronů také integruje technologii umělé inteligence. Pokud jde o údery na ropné rafinerie, Rusko se může učit od Ukrajiny, která po ničivých ruských úderech v raných fázích války přizpůsobila svou produkci paliva,“ vysvětluje novinář.

Druhým důsledkem je podle něj eskalace. „Útoky na životně důležitou ruskou energetickou infrastrukturu nás podle ruské vojenské doktríny přibližují k použití jaderných zbraní. Mnohem přímější zapojení Západu do konfliktu, jako je například úloha Palantiru v útoku na ruské území, zvyšuje pravděpodobnost ruské odvety proti zemím NATO,“ soudí Ragozin.

Dosavadní vývoj podle něj nedonutil Putina ke změně kalkulu. „Stejně jako za starých dobrých časů Prigožinovy vzpoury, i nejnovější proukrajinský PR vzestup odhalil, že řada vysoce postavených politiků a komentátorů stále věří, že Putinovu politiku by bylo možné změnit zvýšením životních nákladů ruské společnosti. Ale zuřivě xenofobní tón protiruské propagandy, kterou západní psychoterapeuti a strategické komunikační jednotky používali od samého začátku konfliktu na sociálních sítích, k nimž měli přístup Rusové, tuto možnost hned od začátku zničil. Zejména neustálé online útoky davů proti ruské opozici ukázaly, do jaké míry proválečný tábor na Západě nestojí o demokratické Rusko, které by bylo přátelské ke svým sousedům, ale pouze o neustálý konflikt,“ domnívá se novinář.

Válka Donalda Trumpa v Íránu a genocida, kterou v Gaze rozpoutal nejznámější zástupce Spojených států, Izrael, nyní dávají ruské společnosti smysl, který jí na začátku Putinovy agrese skutečně chyběl. „Rusko v roce 2026 není Ruskem roku 2023. Je to společnost, která je lépe adaptovaná a více smířená s dlouhou válkou. Dramatické záběry z Teheránu, Gazy a Libanonu mnohem lépe ilustrují cenu slabosti než kremelské propagandistické klišé o ‚nacistické‘ Ukrajině. Úspěch Íránu v odrazení Trumpa, alespoň zatím, ukazuje, že existuje cesta vpřed,“ uzavírá Ragozin.

Psali jsme:

Ukrajinci na své hrdlořezy nedají dopustit. Nikoho jiného nemají

Britský maršál: Situace Rusů je zoufalá. Jako u Němců za druhé světové války

Kdy si Ukrajinci vezmou Krym zpátky? Množí se spekulace

Trump vyzval Ukrajinu, aby přitvrdila v útocích