Zatímco se volební kampaň rozbíhá na plné obrátky, v tichosti se rozhořela ústavní bitva, která může zásadně přepsat pravidla hry. Ústavní soud se má zabývat otázkou tzv. „nekoalic“ – tedy volebních uskupení, která formálně nevystupují jako koalice, ale v očích některých kritiků se tak chovají.
Schvalujete přirovnání Ukrajiny k Československu v roce 1938?Anketa
„Říct najednou těsně před či těsně po volbách, že je protizákonné to, co byla posledních 30 let běžná praxe, by bylo opravdu podezřelé a působilo by to více než účelově,“ vzkazuje Vondráček s tím, že Ústavní soud již v minulosti (1996, 2000, 2021) rozhodl, že kandidující subjekt je tím, kdo určuje, zda kandiduje jako koalice, nebo ne.
„Jediným arbitrem toho, jak se k takovým kandidátkám postavit, je sám volič,“ dodává Vondráček. Podle něj se tak nesmí měnit pravidla hry během zápasu, protože to degraduje důvěru ve spravedlivý volební proces.
Kritizuje také mediální zkratky, které operují se zvýšením volební klauzule na 8 či 11 % pro nekoalice, aniž by braly v potaz reálný dopad na politickou scénu.
„Pokud by opravdu z pro mě nepochopitelných důvodů Ústavní soud popřel svoje předchozí rozhodnutí a dospěl k závěru, že volební klauzule bude navýšena, zdá se, že by měla problém řada uskupení – STAN, Piráti, Přísaha, STAČILO!, Motoristé...“
Vondráček připomíná, že Svobodní a SPD se nikdy netajili záměrem vytvořit společný poslanecký klub, čímž deklarují programovou jednotu a nefungují jako umělá koalice několika nesourodých subjektů.
Na rozdíl od jiných uskupení, kde se po volbách „štěpí“ poslanecké kluby, si Svobodní a SPD drží jasný směr. „A všechno by nakonec dopadlo podle rčení, kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.“
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Výborný